Správný vývoj zubů
Odnaučit se používání dudlíku je nezbytné pro zdravý vývoj zubů a správnou výslovnost. Rodiče by s tím neměli otálet příliš dlouho. Čím je dítě starší, tím hůř se s dudlíkem bude loučit – a přitom tím akutnější to je. Podle ortodontistů by se dítě mělo zbavit dudlíku nejpozději mezi druhým a třetím rokem života. Názory samotných ortodontistů se ale liší, někteří nesouzní s teorií, že za všechny nedokonalosti chrupu v pozdějším věku může právě nadměrné používání dudlíku ve věku batolecím. Na trhu se také už běžně objevují „zdravější“ nebo „vhodnější“, resp. anatomické/ortodontické dudlíky. Ať je pravda jakákoliv, každý rodič se do té fáze, kdy si řekne, že by nebylo od věci se dudlíku zbavit, nakonec dojde.
Je těžké určit, který ze způsobů „odvykání“ je ten nejlepší a nejúčinnější, když je každé dítě jiné a žádné univerzální výchovné metody přece neexistují. Rodič je ten, kdo zná své dítě nejlépe, přesto může jen stěží odhadnout, která metoda je ta nejvhodnější právě pro jeho dítě. A tak nezbývá než zkoušet. Některý z následujících způsobů může být ten váš...
Dudlíčková víla
Víte zcela určitě, že počkat na Mikuláše a odevzdat dudlík čertovi pro vás nikdy nebyla, není a nebude varianta? Nechcete dudlíček vašemu miláčkovi ani stříhat, ani osolit nebo opepřit? V tom případě je dopis dudlíčkové víle možná tou správnou variantou. Někdo by mohl řict, že je to přitažené za vlasy, ale děti přece milují fantazii, nejvíce tu bez hranic. Pohádky dětem čteme, vyprávíme, společně je sledujeme a posloucháme, pročpak si nevybrat pohádkový a milý způsob, jak se rozloučit s dudlíčkem.
Jménem „dudlíčkové víly“ napište svému děťátku dopis (pořádně nazdobený a plný třpytek a třeba i barevných pírek) o tom, jak moc se letos narodilo miminek, které potřebují dudlíky a víla jich má nedostatek. Hledá proto vetší rozumné děti a prosí je o pomoc, aby ji věnovaly své vlastní dudlíky. Věřte nebo ne, ale je spousta dětí, na které to ihned zabralo. Bez protestů odevzdaly svůj dudlíček nebo i několik, ať si je víla klidně odnese (např. v průběhu vašeho pobytu venku, na procházce). Celý proces je dobré zakončit například děkovným dopisem od víly a malým dárečkem – odměnou za ochotu a pomoc.
Tradičnější způsoby
Pro příznivce spíše tradičnějších a praktičtějších způsobů je zde seznam tipů, jak se lze šidítka zbavit:
- * Ustřihnout dudlíku špičku - nebude „fungovat“ a dítě to může celkem rychle přestat bavit,
- * Každý den ustřihnout z dudlíku kousek, až postupně nic nezbyde. Děťátku pak říci, že dudlík zkrátka „došel.
- * Najít ve městě strom „dudlíkovník“ a tam ho s dítkem společně pověsit.
- * Odevzdat dudlík popelářům – tedy jednoduše ho vyhodit do odpadků (lépe to asi bude fungovat, když je dudlík už nefunkční a dosloužil a jiný se prostě nekoupí).
- * Dudlíček lze také odevzdat na návštěvě lékaře – zubaře (ve stylu: „pan doktor si musí dudlíček nechat, aby sis už neničil(a) zoubky“)
- * Darovat lze dudlíček také miminku „od sousedů“, mláďátku při procházce v přírodě / mini zoo.
- * Pokud myslíte, že dítě tento postup pochopí, pak můžete zkusit i prodej resp. vyhandlování dudlíčku za něco jiného.
- * Jako rodič máte plné právo i na pevné ne, tedy zkrátka jednoho dne dudlík dítěti náhle jednou provždy odebrat.
Jak již bylo řečeno, na každého samozřejmě funguje něco jiného, každé dítě i jeho rodič se potřebuje s různými situacemi vypořádat po svém. Je tedy jen na našich zkušenostech, fantazii, povaze, pocitech a prioritách, jak se k tomu postavíme, jak našim dětem tyto náročné změny v životě (ne)pomůžeme přestát.
.png)
