Recenze na knihu
Mechanický pomeranč Anthony Burgess

Temný příběh dystopického Londýna blízké budoucnosti o generačních střetech, roztříštěné společnosti, dospívání a brutálním násílí. Kniha o zlu, které je v lidech od pradávna a nikdo neví, odkud se bere. O převráceném způsobu jeho nápravy a tenkých hranicích mezi dobrem a zlem. Příběh se mi líbil tím víc, že byl inspirován skutečnou událostí.

Priznám sa, že na začiatku som si nevedela zvyknúť na ten slangový gangsterský jazyk a hovorila som si, že ak takto bude písaná celá kniha, tak to rovno zatváram. Niečo ma však nútilo čítať ďalej aj napriek tomu, že som niektorým slovám nerozumela (aby ste vedeli, na konci je slovník - nemáte za čo :D). Príbeh je vcelku jednoduchý - gangster to jedného dňa preženie natoľko, že počas krádeže zabije človeka, chytia ho a zabásnu. Nič svetoborné, nič nové. ALE po pár rokoch v base sa mu naskytne skvelá príležitosť. Môže ísť k doktorovi, kde bude 2 týždne a potom ho pustia domov. Kto by to nebral, však? Keď mu ostávalo do konca trestu ešte pekných pár rokov. Ono to však úplne nedopadne tak, ako chalan očakával a nie úplne dobrovoľne sa stane účastníkom experimentu, ktorý zmení jeho správanie a stane sa "dobrým" - nedopustí sa násilia. Toto všetko znie síce super, ale ešte viac super je samotná kniha. Hranica medzi dobrom a zlom je niekedy veľmi tenká, ale aj napriek tomu nie je jej prekročenie na jednu alebo druhú stranu jednoduché. Na konci ešte vyzdvihnem výborne zvládnutý kontrast medzi drsným hlavným hrdinom a jemnou klasickou hudbou, ktorú miloval. To sa mi veľmi páčilo .

Knížka top. Specifický způsob řeči na který si člověk musí zvyknout a rozhodně to není pro každého. Hodně brutální. Je tam násilí, znásilňování, bolest i smutek. Ale je to krásná knížka. Vývoj postavy mě překvapil a přesto jak jsem postavu vnimal ze zacatku tak na konci jsem ji přál jen dobré. Kupodivu na mě zapusobil i vývoj postav které tam většinu knížky nebyli. Doporučuju k přečtení.

Chvíli trvalo než jsem si zvykla na styl, kterým je to psané. Jinak vřele doporučuji.

Dlouho jsem ji odkládala, ale nakonec jsem po téhle klasice sáhla – a zanechala ve mně hluboký dojem. Mechanický pomeranč potvrzuje, jak děsivé dokážou dystopické romány být. Fascinuje mě i mrazí z toho, jak si autor pohrává s lidskou myslí, otázkou svobodné vůle a hranicemi toho, co všechno je společnost ochotna udělat pro "nápravu" jedince. Je to čtení, které člověka nenechá jen tak projít dějem, ale přinutí ho ještě dlouho potom přemýšlet o tom, kde končí kontrola a kde začíná lidskost.