Lekce předstírání: Univerzitní romance s vážnějšími tématy | RECENZE

Lekce předstírání si mě získala vlastně dost rychle. Jednak slibnou anotací, protože falešný vztah v univerzitním prostředí? Sem s tím. Jednak krásnou obálkou, protože pro hezké obálky mám slabost. A co si budeme povídat, miluju knihy, které se odehrávají v univerzitním nebo středoškolském prostředí. Takže jsem po téhle knize sáhla celkem bez váhání.

Dostala jsem přesně ten typ čtení, u kterého už od začátku tak nějak tušíte, kam se bude ubírat. Nemusíte být zrovna génius, abyste odhadli, kam celý děj směřuje. Ale upřímně, kvůli překvapivým zvratům člověk tenhle typ knih asi ani neotvírá. Chcete-li být šokováni a vyvedeni z míry, sáhněte po něčem jiném. Tady se čte hlavně kvůli cestě. Kvůli tomu, jak se dva lidé popichují, jak si lezou na nervy, jak si nalhávají, že o nic nejde, a jak je s každou další stránkou jasnější, že o něco jde. A že dost.

Fake dating, falešné jistoty a opravdové úsměvy

Nebudu ale tvrdit, že jsem do příběhu spadla hned po hlavě. Ze začátku jsem měla se stylem psaní trochu problém. Děj mi připadal roztěkaný a až příliš často přeskakoval od jednoho tématu k druhému. Jako by se autorka snažila hned v prvních kapitolách vyložit na stůl úplně všechno důležité. Tady máte rodinu, tady minulost, tady sourozenecký vztah, školu, fotbal i první napětí mezi hlavními postavami. A honem, ať se můžeme přesunout k romantice. 

Potřebovala jsem chvíli, abych se zorientovala a přizpůsobila tempu, protože jsem měla pocit, že se kniha snaží pojmout příliš mnoho věcí najednou. Jakmile se ale příběh trochu usadil a začal se víc soustředit na Athalii a Dylana, všechno začalo fungovat mnohem lépe. 

A především začala fungovat chemie mezi hlavními postavami. Ta je podle mě bez debat nejsilnější stránkou celé knihy. Dylan a Athalia mají přesně ten typ dynamiky, kvůli kterému knihy s fake dating motivy čtu. Narážky, pošťuchování, slovní přestřelky, napětí mezi nimi a momenty, kdy je úplně jedno, že si oba něco namlouvají, protože vy už se stejně culíte a čekáte, kdy jim to konečně dojde také.

Jejich předstíraný vztah je jednoznačně motorem celé knihy. Bez něj by mě příběh asi nebavil zdaleka tolik. Ale s ním? S ním jsem si některé dialogy vážně užívala. Byly hravé, milé, občas trochu drzé a přesně takové, při kterých jsem se přistihla, že se usmívám.

Lekce předstírání

Když je předstírání jen začátkem průšvihu jménem láska

Oceňuji, že romantická linka nestála jen na tom, že se dvě atraktivní postavy ocitaly často spolu a automaticky mezi nimi měla vzniknout chemie. To by samo o sobě nestačilo. Potřebuji, aby mezi nimi něco bylo. Aby mě bavilo čekat na další rozhovor a další špičkování. A tady to mezi nimi bylo. Neříkám, že mě kniha pokaždé dostala na kolena, ale v těchto momentech přesně věděla, co dělá.

Překvapilo mě však, že Lekce předstírání není jen čistě „sluníčkové“ čtení. V tom mi hodně připomněla knihu Dračák & Drama, která se na začátku také tvářila jako úplná oddechovka, ale postupně ukázala, že umí sáhnout i po vážnějších tématech. Tady je to podobné. Na první pohled máte předstíraný vztah, univerzitu, fotbalistu a dívku, která si myslí, že má plán. Jenže pod tím vším se skrývají i věci, které nejsou úplně veselé. Rodina. Ztráta. Pocit, že vás někdo blízký přestal vidět. Snaha získat zpět pozornost člověka, na kterém vám záleží.

Za to si kniha zaslouží pomyslný palec nahoru. Potěšilo mě, že se nesnaží vážnější témata shodit ze stolu nebo zlehčit jen proto, aby se mohla co nejrychleji vrátit k romantice. Ano, pořád je to hlavně romantická oddechovka a nečekala jsem žádnou hlubokou psychologickou sondu. Přesto mi připadalo sympatické, že emoce postav mají nějaký základ.

Athalia nedělá všechno jen proto, že by byla tvrdohlavá nebo dramatická, ale také proto, že v sobě skrývá bolest. A i když jsem s ní ne vždy souhlasila, dokázala jsem ji pochopit.

Dylan mě bavil hodně. Byl sebevědomý, pohotový a trochu provokativní, ale ne natolik, aby působil protivně. Spíš tak, že neustále čekáte, co zase řekne.

Není to kniha, která by mi změnila život. Byla to ale kniha, která mi na chvíli umožnila vypnout a na nic nemyslet. A někdy přesně tohle od čtení chci. Vypnout, utéct, usmívat se nad tím, jak si dvě postavy nalhávají, že spolu jen hrají divadlo, a přitom čekat, kdy se jim to celé krásně sesype pod rukama.

Lekce předstírání

Úryvek z knihy:

„Byla jsem si jistá přesně třemi věcmi.

1. Pomsta je jen jiný výraz pro spravedlnost.
2. Peníze znamenají štěstí.
3. Musím se držet dál od Dylana McCarthyho Williamse, nebo mě bratr nechá zavraždit ve spánku.

A teď na rovinu, jak důležité to celé bylo doopravdy? Prakticky vzato bych propadla ze Statistiky II – jo. A profesor Shaw samozřejmě říkal, že tohle každotýdenní doučování je moje jediná šance, jak přece jen dostudovat, když jsem „úplně zvrtala“ zápočtový test (to jsou jeho slova, ne moje).

Ale ruku na srdce: Studium zkrátka nebyl můj šálek čaje. Navzdory reputaci mé matky určitě ne statistika. A zrovna tak McCarthy.“