Little Stranger: Utíkej, holčičko - temná romance, která není pro každého| RECENZE

Little Stranger od Leigh River je prvním dílem s podtitulem Utíkej, holčičko. Už svou obálkou, ale i obsahem se řadí k dark romancím a doporučený věk čtenářů je osmnáct plus. Jak už to u těchto knih bývá, přichází s varováním. Pokud knihu právě držíte v ruce nebo o ní uvažujete, dbejte prosím varování, co se v knize objevuje. Není pro každého.

Jen čekám na tu správnou chvíli. Číhám ve stínu a sleduju, jak přijímá všechny dary, které ji zanechávám. Je z nich nervózní. Nesnáší čokoládu, květiny a šperky, takže ji jimi zasypávám. Je vynervovaná, ale myslím, že se bojí ráda. Ne – vím, že ji strach vzrušuje.

Malachiáš Vize neměl nic, a pak ho přivedli do rodiny, kde už jeden sirotek byl. Olivie mu učarovala na první pohled a rozhodl se, že bude jeho. Jeho vším. I když nemluvil, dával to najevo jinak. Kdokoli na ni sáhl, zaplatil. Malachiáš si svou nevlastní sestru pomalu podmaňoval a zjišťoval, že je stejně deprimovaná a zvrácená jako on. Poslušná navenek, ale s temnou duší, která souzní s tou jeho. Oba dva jsou rozbití způsobem, jaký nikdo jiný chápat nemůže, ale navzájem si rozumí. Tedy do té doby, než proti němu nevlastní sestřička svědčí u soudu. Po letech vězení se Malachiáš vrací a chce se pomstít.

Kniha mě překvapila nejen svým obsahem, ale také krátkým počtem stránek (218). Takže jsem pátrala dál a zjistila, že existuje ještě druhý díl, ve kterém se dočkáme Malachiášovy minulosti. Na to, jak málo má Little Stranger stránek, děj hodně odsýpá. Čtivost a pikantnost se mu rozhodně nedají upřít. Sexuálních scén, které jsou vyloženě zvrácené, si tam užijete dost.

Z postav mě nejvíce zaujal právě Malachiáš a jeho pohled na svět. Hrozně bych se mu chtěla dostat do hlavy, protože to by byl trochu jiný zážitek. Když jsem se tedy dostala do fáze, kdy je druhá část knihy vyprávěna jen z jeho úhlu pohledu, byla jsem nadšená. Má diagnostikované ASPD. Upnul se na jedinou osobu, není schopný normálních citů a jeho fixace nejen hraničí, ale spíš už dávno překračuje meze posedlosti. Když jde o ni, úplně přestává vnímat. Pro něj neexistuje dobré a špatné. Jen ona. Chce ji vlastnit, zlomit a přetvořit si ji podle sebe.

S postavou Olivie jsem měla trochu problém. Úplně jsem nechápala, proč je ve všem tak poslušná. Přijala ji bohatá rodina a maminka si z ní chtěla vytvořit jakousi lepší verzi sebe sama. Nutila ji ke spoustě věcí a Olivie je prostě přijímala, nikdy se nevzepřela ani nepronesla jediné špatné slovo. Z čeho tohle všechno pramenilo? Naprosto mě tím štvala a hodně jsem se musela držet, abych u některých situací prostě nevybuchla. Druhá kniha mi snad trochu objasní i tuhle stránku, protože po přečtení první stále nechápu, že si takhle nechala určovat svůj život.

„Chvíli na ni zírám. Je tak nádherná. Tak zatraceně moje. „Dám ti náskok.” Můj hlas je drsný, ale nějak se mi podaří vyslovit slova, aniž bych se zadrhával a aniž bych příliš přemítal nad artikulací každé slabiky. Nakloním hlavu směrem ke kukuřičnému poli. „Utíkej, holčičko.”

Trope nevlastních sourozenců (kteří nejsou nijak pokrevně příbuzní, oba pocházejí z jiných rodin a stali se z nich sirotci) patří mezi mé oblíbené knižní tropy spolu s první láskou a zakázanou láskou. Tady se mi dostalo všeho. Stále je to ale dark romance a pikantní scény jsou dost vyhrocené, zvrácené a psychicky náročné.

Já jsem si čtení užila a nebojím se to přiznat. Některé dark romance mají spoustu stránek, ale děj bývá mdlý. Tady je to naopak – sice máme málo stránek, ale příběh vás vtáhne a nepustí. Kdyby byla kniha o něco delší a některé věci víc rozvedené, vůbec bych se nezlobila. Právě proto ale vkládám naděje do druhého dílu.