RECENZE: Jedináček

Která z vašich vzpomínek je ta docela nejstarší? Den, kdy vás máma vzala za ruku a odvedla do školky? Mám na mysli něco ještě dřívějšího, ten úplně prvotní dojem, kterej se po narození obtisk kamsi do mozkových závitů….Je to tak, moje první vzpomínka na tenhle svět je to, jak sebou bezmocně kroutím pod polštářem, kterej na mě drží máma vlastníma rukama. Z týhle první vzpomínky si asi umíte domyslet další…“

O autorce

Jihokorejská spisovatelka Mi-ae Seo (1965) píše pod pseudonymem So Mie. Ve své zemi je dobře známá a velmi oblíbená. V roce 1994 získala za román Třináct způsobů, jak zavraždit manžela literární cenu pro začínající spisovatele. Od té doby napsala detektivek a také televizních scénářů mnoho, u nás se však představuje poprvé.

Znáte skupinu Beatles? Určitě jste už o nich slyšeli. Jo, myslím tu skupinu, co o sobě prohlašovala, že jsou jen o trochu slavnější než Ježíš. Jednoho z nich prej někdo zastřelil. Kdybych se narodil o pár let dřív a měl příležitost se s nima potkat, možná bych všechny oddělal vlastníma rukama. Fakt by mě zajímalo, proč pustili do světa takovou písničku. Slova jako by byly psaný přímo na míru mý mámě. Nemohla si vybrat nic trefnějšího. Ptáte se, co je to zač? Jmenuje se Maxwellovo stříbrné kladivo.

Příběh

Všechno začne požárem. V hořícím domě zahynou lidé, ale někoho se přece jen podaří zachránit. Desetiletou holčičku a jejího velkého plyšového medvěda. Člověk by se nad ní ustrnul. Hasiče, policisty, záchranáře, lékaře, každého malá Hajong dojímá a vzbuzuje v nich lítost. Zůstala totiž sama – maminka jí zemřela už dříve a prarodiče dnes při požáru.

Mezitím, mladá, začínající forenzní psycholožka Songjong dostane nečekané pozvání k rozhovoru se sériovým vrahem I Pjongdem. Dosud s nikým nemluvil, ve věznici čeká jen na popravu. Songjong je tím zaskočena, proč si vybral právě ji? Ale protože se jedná o zajímavý krok v její kariéře, za I Pjongdem se vydá. Z jedné schůzky pak vzejde další a další… Až jich bude – kolik vlastně? V tuto chvíli však Songjong čeká další překvapení. Když přijde domů, čeká tam na ní manžel Česong, a není sám. V obýváku sedí malá holčička - Česongova dcera Hejong! A netváří se zrovna přátelsky…

Songjong neměla o Hejong ani tušení, a to už je vdaná rok! Přesto se na následujících stránkách bude ze všech svých sil snažit nevlastní dceři poskytnout útulný domov, zázemí a lásku. Ale především s ní vyjít, to však nebude jednoduché. Hejong se chová divně a Česong jakbysmet. Songjong má ale také svou práci – hovory s vrahem. Čas pomalu běží a najednou, zničehonic, se k Sejongině hrůze, všechno jakýmsi zvláštním způsobem začne spojovat. Hlavní roli tu bude hrát minulost, ale nejenom ta, bude toho mnohem víc, co Sejong, Hejong, Česonga a I Pjongda přivede nakonec k šokujícímu poznání.

Bum, bum! Maxwellovo stříbrné kladivo,

dopadlo jí na hlavu.

Křach, křach! Už to má za sebou,

žádnou obavu.

Verdikt

Knihu Jedináček bych spíše než thrillerem nebo detektivním románem, nazvala románem psychologickým. Vnímám ji jako dlouhý rozhovor mezi několika ústředními postavami, které jsem si mohla prostřednictvím autorky, potažmo psycholožky Songjong analyzovat. A připravte se. Protože se nejedná o úplně běžné charaktery, a díky asociaci se slavným Mlčením jehňátek, půjde o skutečně děsivé čtení.

Děj, včetně samotného závěru, je sice poměrně předvídatelný, přesto ale velmi napínavý a některým z vás se dostane pod kůži. Na zajímavosti mu přidává pro většinu z nás zvláštní prostředí jihokorejského poloostrova, a také nezvyklé chování jeho asijských obyvatel. A určitě i přesto, že vám celý příběh bude poněkud povědomý, se neubráníte pocitu, že čtete „zase něco jiného“.