RECENZE: Knihovna nájemných vrahů

Už obálka dává na vědomí, že rozhodně nepůjde o oddychovou četbu. Přesto bylo při čtení čím dál jasnější překvapení, že nálepka thriller knize příliš nesedí, byť jí formálně patří. Toto dílo je totiž psáno s až nezvyklou lehkostí, je plné především velmi dobře napsaných dialogů a co víc – s až poetickými slovními obraty a souvětími, jaká byste od drsného thrilleru z prostředí těch, jejichž obživou je zabíjení jiných, rozhodně nečekali. Ona „poetičnost“ se nicméně skrývá už v pouhém názvu knihy, jelikož právě prastará Knihovna, vedená nevrlým mužem, kterému nikdo neřekne jinak než Starý mýval je tradičním (byť už zdaleka ne jediným – o což se v druhé půli kniha dosti otírá) místem kde se uzavírají kontrakty a dohody s mocnými. Zkrátka lidmi, toužícími využít služeb nájemných vrahů za účelem pečlivě naplánované vraždy bez jakýchkoli stop.

Z prostředí Knihovny ostatně vzešel i hlavní protagonista, jímž je morálně nezřetelný zabiják Reseng, který podobně jako jeho mentor ne – mentor – Starý Mýval, tak nějak proplouvá životem a má lidově řečeno vše na háku. Tedy na první pohled. Ve skutečnosti jím zmítají značné pochybnosti a jde o mnohem komplikovanější a logicky tedy i komplexnější postavu, než se může naoko zdát. Také má sám o sobě poněkud lepší mínění než většina lidí v jeho okolí, nebo tedy oboru. Nebudu prozrazovat nic bližšího o ději, snad jen že se jedná o zajímavý exkurz do stínového světa, který je skutečně radost objevovat. Naopak trochu smutné je, že kniha je mnohem víc jakýmsi konverzačním, konspiračním dramatem, kde moc akce skutečně není. Ve své podstatě jde o dlouhou zpověď vraha, kterého nakonec dožene přehlížená morálka a rozhodne se vykročit ze stínu, v němž spočívá po celý život. A celá zápletka, následující po seznámení se s hlavním protagonistou a jeho minulostí se tak neubrání řadě klasických klišé.

Jistě by bylo snadné překročit z této polohy do akcí nabitého béčkového čtení, nicméně jsem toho názoru, že nějaká větší dynamika by Knihovně rozhodně neuškodila. Autor v jedné konkrétní scéně (kde během střetu s jiným zabijákem – Holičem, dojde doslova „na nože“), že akce jím psaná nepostrádá jedinečnost popisu, lehkost, nesmírnou barvitost a úžasné „vizuálno.“ Škoda že podobných momentů tu není více. Vzdor zajímavě a jímavě vykreslenému prostředí se vlastně nezačne dít nic natolik zajímavého a nepředvídatelného, aby vás kniha skutečně přikovala ke svým stránkám a naprosto strhla, dokud ji nedočtete. V momentě, kdy se konečně stane něco, co celým fikčním světem jako naolejovaný stroj fungujícího podsvětí zatřese, celý příběh končí. A vy si uvědomíte, že byste se vlastně hrozně rádi dočetli, co se dělo dál. Jak se to všechno vyvíjelo od onoho okamžiku, a zda to celé nebylo zbytečné, neb to by mohlo veškerý předešlý sled událostí značně devalvovat.

Verdikt

Knihovna nájemných vrahů přináší neotřelý, celkem originální příběh zabijáka, jenž nakonec za pomoci hrstky lidí „z oboru“ zásadně naruší status quo. Čtení o světě bezskrupulózních, apatických vrahů, zkorumpovaných politiků a plánovačů (a ještě pár dalších šarží), operujících v nedotknutelné šedé zóně mě bavilo a nebránil bych se, kdyby měla kniha o pár set stran navíc, třeba i s trochu lépe vygradovaným závěrem. Tak či tak se jednalo o slušné čtení, které má ovšem s Tarantinem (k němuž je titul přirovnáván a vlastně mě to k recenznímu výtisku i nejvíc nalákalo) společnou snad jen silnou orientaci na barvité charaktery a dialogy mezi nimi. Právě ty totiž krom hrdinových vzpomínek a vnitřních monologů slouží knize nejvíce k posouvání děje. Toto dílo rozhodně stojí za přečtení, byť jen jako méně akční jednohubka z nezvyklého prostředí…