Olymp – Nejlepší sci-fi jakou jsem tento rok četl!|RECENZE

Celá příroda a vesmír tančily na hraně chaosu, zachraňované fraktálovými hranicemi a miliardou skrytých algoritmických protokolů stanovených pro všechno a pro každou interakci, ale přesto tak krásných, tak krásných...

Ílion byl jen začátek 

Předchozí díl toho předestřel hodně, spousty otázek, na které dostanete odpovědi až nyní. Svět Ílionu je široce rozprostřený do několika časových os, překračuje dimenze a vypráví několik velkolepých příběhů zároveň.

Na Marsu se schyluje k válce mezi bohy, hora Olympus mons vře zlatavou krví nesmrtelných. Zeus, otec bohů, zakusí zlobu svých dítek, rozezlí Titány a veškerá myslitelná monstra, které si ani nedovede představit. Ílijská Země je v plamenech. Achilleus, syn Péleúv poráží jednoho boha za druhým a po jeho boku stojí celá trojská armáda, společně s hrdinným Hektórem a lstivým Odysseem. A konečně tu máme, v naší dimenzi, staronovou planetu Zemi, která začíná vymírat pod náporem útočících Voynixů, Setebos obsazuje jednu lidskou baštu za druhou, společně se svojí armádou kalibánků. Spousta osudů čeká na své naplnění, a ještě více příběhů, až si je přečtete.

Dnes přineseme k nepříteli oheň. Dnes budeme burácet válečným pokřikem, všichni společně! Zeus nám poskytl tento den, který má cenu všech ostatních v našem životě...

Olymp

Homér a Jirka jsou v šoku! 

Prvních zhruba 100 stran chtělo trpělivost, ale ten jenž vezme do rukou tuhle více než 700stránkovou bestii, jí musí mit dostatek. Simmons otevírá druhý díl své ságy pokračující Trojskou válkou (tedy s dosti proměněným průběhem, oproti Homérově Íliadě), a to znamená, že se vracíme k řeckým a Achájským hrdinům, kterých jsou mraky! Bylo tudíž třeba spolykat několik prášků na bolest hlavy a snažit se vstřebat desítky jmen. A pokud vám to přijde jako nicotný problém, věřte, že oni hrdinové se titulují nejenom svými jmény, ale také jmény svých otců, takže se bolehlavu opravdu nevyhnete.

Dobře tedy, teď už konec strašení. Když totiž pominu spoustu veršů od Shakespeara či Prousta a dalších (poezie a divadlo není úplně moje gusto), pak to, co zbyde, se rovná čistokrevné dokonalosti. Ílion otevřel opravdu kvantum dějových linek a Olympu se je daří, jednu po druhé, krásně objasňovat nebo přímo uzavírat.

Je neuvěřitelné, s jakou mírou pečlivosti dokáže Simmons pracovat. Každá maličkost z prvního dílu se dočkala rozšíření. Nechybí tak obrovská část věnovaná mým milovaným moravcům – robotickým bytostem, které se dokázaly technologicky neuvěřitelně posunout bez vlivu člověka, ale přesto k lidstvu cítí náklonnost. Je ironií, že největší milovníci lidské poezie a literatury jsou právě oni. A takhle můžu pokračovat dále a dále...

To je šílenství. Šílenství. Náš milovaný Hektór přivolává pomoc bohů, s nimiž vedeme válku, ke spálení mrtvoly boha, jehož právě zavraždil...

Každý epos musí skončit 

Série jsou super, ale často bývá mezi díly značný časový rozestup, a tudíž se čtenář ocitá v nekomfortní situaci, když je nucen lovit z paměti, co se stalo v díle předchozím. S Olympem tento problém odpadá. Simmons totiž umí postupně, nenuceně, rekapitulovat vše důležité a tak si postupně uvědomíte, že jste si na vše vzpomněli, protože díky autorově šikovnosti máte příběh jako na dlani. A pro úplnost dodám, že Olymp nedoporučuji číst samostatně.

Všechno dobré jednou končí, ať je to sebevětší. Olymp je cvalík, kterého jsem si zamiloval. Nabízí toho tolik, přičemž sci-fi je jen třešnička na dortu. Epický příběh uvnitř totiž zasahuje do mnoha žánrů, včetně toho dobrodružného, postapokalyptického, až po lehoučké náznaky fantasy. Tato sága slaví sice už skoro 20 let, ale nezestárla ani o minutu. Nepochybuji o tom, že se díváme na jednu z literárních klasik 21. století.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.