RECENZE: Příběhy vašeho života

A těsně nad nimi visela sama střecha světa, nezpochybnitelné horní vymezení nebe, které jim poskytovalo tu nejvyšší možnou vyhlídku...

Nebudu to zbytečně okecávat, protože čas letí, písmenka se množí a před námi je celkem dost povídek. Prapodivné příběhy právě vyrazily tryskem ze svých knižních stájí a rozhodly se zaútočit na naši mozkovnu. Předesílám hrozící riziko přetížení mozkových závitů.

Babylonská věž nekompromisně odhaluje autorovu zálibu v teologii. Příběh o nejvyšší stavbě světa, která má za cíl dotknout se nebeské klenby a následně ji prorazit. Setkají se lidé s Jahvou? Možná se na ně snese Velká potopa a možná se taky stane úplně něco nečekaného. Začínám pronikat do Chiangova světa, a přitom vůbec netuším co na mě čeká dál. První zastávka se povedla, protože tahle povídka se mi hodně líbila. Možná proto, že se pokládám za agnostika.

Snažím se uklidnit, dýchat pomalu, ale vzlyky se i tak násilím prodírají ven. Bylo to tak skutečné až jsem to cítil: cítil jsem, jaké je umírat...

Pochopit, příběh, který všechno mění. Určitě si, stejně jako já, pokládáte otázky jako například co si dnes dát k obědu nebo co by se stalo, kdybychom byli tak moc superinteligentní, že bychom dokázali pochopit vše lusknutím prstu a naše těla ovládali do takové míry, že by nebyl problém řídit vlastní krevní tlak, či ovládat neurotransmitery v naší hlavě. Prostě běžné otázky. Tato povídka jasně ukazuje autorovu zálibu ve vědeckých termínech a hluboké filozofii. Tady už jde do tuhého a jsem nucen zapnout mód soustředění, abych to vše pobral.

Pokud je matematické myšlení chybné, kde najdeme pravdu a jistotu?

Dělení nulou, tak tady už jsem se ztrácel a topil se v matematických problémech. Co se stane se světem, který přijde na to, že 1+1 se rozhodně nerovná 2? A co to má společného s partnerským soužitím? Jestli jste zaslechli ránu, tak to mi právě mozkovna vyletěla do povětří. Zavolejte někdo Quentina Tarantina, záběr na moji vybuchující hlavu by se mu mohl hodit do nového filmu.

Vypadal jako sud zavěšený v místě, kde se sbíhá sedm končetin. Byl radiálně symetrický, takže kterákoliv končetina mohla sloužit jako ruka i noha...

Příběh tvého života, asi nejznámější povídka z celé sbírky, protože byla převedena do filmové podoby (Příchozí). A díky bohu za ten film, protože jinak bych byl v kopru! Nevím, jak jste na tom s vizuální představivostí, ale tady rozhodně dostane zabrat. A o čem, že to vlastně je? Ufoni se rozhodli přiletět na naši planetu si s námi pokecat, jenže neumí anglicky, takže jsme nuceni se naučit jejich řeč a to vůbec nebude snadné, protože se začne ukazovat, že Heptapodi nevnímají čas lineárně a to se odráží v jejich jazyce. Mimochodem na ten film se podívejte.

Lidský rod má potenciál pouze pro pevně stanovený počet generací a nyní se nalézáme pět generací od té poslední...

Dvaasedmdesát písmen, pro mě jednoznačně největší prapodivnost. Povídka čerpá inspiraci z příběhu o Golemovi, a navíc řeší zásadní otázku vymíraní lidského pokolení. Tady se ukázala Wikipedie jako můj nejlepší přítel. Věděli jste například co je to Homunculus? Zní to jako mrak, ale pravda je někde jinde.

Nikdy nesmíme zapomenout, že technologie, jež umožnily vznik metalidí, byly prapůvodně vynalezeny lidmi, kteří nebyli o nic chytřejší než my...

Vývoj lidské vědy je kratičká povídečka, která se zamýšlí nad existencí skupiny lidí tak vyspělých, že by jí zbytek populace nebyl schopný porozumět anebo by rozuměli jen velice omezeně. Tohle bylo moc pěkné a moc chytré.

Bůh není spravedlivý, Bůh není laskavý, Bůh není slitovný a toto pochopení tvoří základ skutečné zbožnosti...

Peklo je nepřítomnost boha, tímto příběhem se vracíme plnou parou k teologii, a to ve velkém stylu. Podívejme se do světa, v němž jsou běžné návštěvy Andělů a peklo či nebe jsou prokázaným faktem. V téhle povídce se má silná počáteční skepse rychle změnila v úžas. Jakmile jsem přistoupil na autorova pravidla, tak jsem našel nový domov.

Za jediný den vidíme víc krásy, než naši předci zhlédli za celý život. Výsledkem je, že krása nám pozvolna ničí život...

Když se vám líbí, co vidíte, poslední mohykán našeho prapodivného seznamu příběhů. Byl by svět lepší bez krásy? Oškliví tvrdí, že rozhodně ano a názor krasavců asi netřeba říkat. Kdyby existovala procedura, která by vás a vaše ratolesti zbavila schopnosti vnímat krásu, šli byste do toho? Autor říká, že by to prubnul, ale u sebe si jistý nejsem, protože si svoji velkolepou krásu užívám den co den. Já vím, jsem děsně vtipný. Ha ha.

Moji drazí spolučtenáři, dneska to bylo hodně výživné, a ještě víc ukecané, ale já věřím, že jste to přežili ve zdraví. Pokud pominu autorovu obšírnou popisnost a nutnost neustálého vyhledávání výrazů na Wikipedii, tak musím říct, že tuhle bláznivou, filozofickou, jízdu jsem si užil a po čase jsem si zvykl i na to bolení hlavy. Je zvláštní, že i když jsem toho spoustu nechápal, tak pointa se vždycky nějak vyvrbila a zjevila se velice jasně. Někdy je hold třeba jít knize trochu naproti, abychom si ji mohli užít.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %