RECENZE: Tajemství hotelu Winterhouse

O autorovi

Možná vás překvapí, že autor fantastických dětských knížek, Ben Guterson, dříve pracoval jako programový manažer pro společnost Microsoft. Později se věnoval povolání učitele v Novém Mexiku a Coloradu, přispíváním do novin a časopisů a psaním cestovních průvodců po jihozápadě. Až časem si ho našla láska k psaní dětské literatury.

Příběh

Hotel Winterhouse u nás vyšel poprvé loni a byl součástí zásilky z Knihozemě. Představil nám Alžbětu, osiřelou dívku žijící se svou nepříliš milou tetou a strýcem. Ti dva ji jednoho dne pošlou na prázdniny do hotelu Winterhouse, kde se dívce obrátí život naruby. Zjistí pravdu o svých rodičích, příbuzných a objeví své zvláštní schopnosti, kvůli kterým ji bude chtít sprovodit ze světa jedna zlá bytost.

Druhý díl, tedy Tajemství hotelu Winterhouse, nás přivádí opět na stejné místo k oblíbeným protagonistům – Alžbětě, Nordbridgovi, Freddymu, Jacksonovi, knihovnici Leoně a dalším. Na scénu ale přicházejí i nové postavy, které vám k srdci zrovna dvakrát nepřirostou. Bude to protivný chlapec Rodney s ještě protivnějšími rodiči a dívka Elana s podivnou babičkou.

Někdo se navíc pokusí oživit zlo, které by mohlo zničit celý hotel i s jeho zaměstnanci a hosty. Alžbětu, jejíž schopnosti ji svádějí na scestí, čeká těžká zkouška. Dokáže společně s Freddym vyřešit záhadu hotelu dříve, než bude pozdě?

Recenze

Shledání se starými přáteli

První díl Hotelu Winterhouse pro mě byl vlastně takový „seznamovák“. Na prazvláštním místě jsem poznala partu různých lidí, spřátelila se s nimi a zažila dobrodružství. 

V druhém dílu jako bych se vracela ke „starým známým“, což je pravděpodobně i důvod, proč jsem si čtení užila o moc víc. Těšila jsem se na chvíli, kdy Alžběta vkročí do haly malebného hotelu, až se přivítá s bělovlasým dědou Nordbridgem, podívá se, jak pánové Rádžput a Wellington pokročili ve skládání obřího puzzle, a především jsem se nemohla dočkat momentu, kdy Alžběta s nejlepším kamarádem Freddym sezobnou několik flurschenů a půjdou sáňkovat. Zkrátka jsem měla pocit, jako bych v tom hotelu už dříve sama byla.

Alžběta výstřižek otočila, ale nic dalšího už na něm nenašla. Přečetla si článek ještě jednou, přičemž se ze všech sil snažila, aby se jí do očí nenahrnuly slzy, a pak, aniž by se na něj podívala, ho vrátila Norbridgeovi. Cítila se otupěle a vlastně nevěděla, co na to má říct. Koroner konstatoval smrt.

Hra se slovy

Kniha je napsaná jednoduchým, srozumitelným jazykem (což se u čtiva pro děti od 9 let očekává). Dává čtenáři možnost se něco přiučit o anagramech a oblíbit si hrátky se slovy. Na přesmyčky hlavní protagonisté totiž naráží opravdu často a je to velice zábavné. Budete se divit, na co vše lze zdánlivě obyčejná slova přetvořit. Jméno Alžběta Somersová může být například „masožravé eso blat“ nebo „osvěžme albatrosa“. Jméno Rodney Powter dokázala chytrá hlavička, která knihu překládala, předělat na „odporné větry“. No řekněte sami, zda to není zábava!

Shrnutí recenze

Příběh je velice čtivý a pěkně odsýpá, tudíž se u čtení nebude rozhodně nudit ani dospělý jedinec (já a kolegyně Štěpánka jsme toho důkazem). Postavičky i celý kouzelný hotel přímo vybízí k tomu, aby si je oblíbilo dítě i dospělý. Knížka je zkrátka vhodná pro každého s duší dítěte, milovníky záhad a špetky magie. 

Vyzdvihnout musím i moc pěkné ilustrace. Ty jsou zároveň, lehce paradoxně, i jediným bodem, ve kterém mohu knize něco vytknout. Předsádky totiž prozrazují poměrně zásadní část děje, která se odehraje v závěru knihy, tudíž může nejednomu čtenáři zkazit moment překvapení.

První i druhý díl série jsem si zamilovala a už teď se nemohu dočkat pokračování. Těším se i smutním současně, protože třetí díl bude zároveň tím posledním a mně se po příbězích z hotelu Winterhouse bude zkrátka stýskat.