RECENZE: Travič

Sharon Bolton se u Traviče drží stejné struktury jako u Rakváře. Kniha je rozdělená na tři části. První se odehrává v roce 1999 a přímo navazuje na události, které se staly v první části knihy předchozí. Druhá část, která je stejně jako u Rakváře nejdelší, se odehrává o 30 let dříve, tedy v roce 1969. Její děj začíná 4 týdny po zatčení Larryho Glassbrooka. Knihu uzavírá část třetí, která nás opět vrací do současnosti hlavní postavy policistky Florence, tedy do roku 1999.

Jak už jsem psala v recenzi na Rakváře, nejedná se o typickou detektivní sérii. Tato série se vymyká především prvky tajemna a nadpřirozena, které do ní autorka umně zakomponovala. Další ne úplně obvyklou věcí také je, že Travič skutečně přímo navazuje tam, kde skončil Rakvář, a nejen že dovypravuje některé naznačené a nedořešené záležitosti, autorka jde dokonce ještě dál a vlastně vypráví stejný příběh z perspektivy jiných postav a pak lehce posouvá celý příběh dál až k úplně novému případu, který se též objevuje v Sabdenu.

Hned na začátku knihy čtenář nalezne přehledný seznam postav přiřazených k období, ve kterém se vyskytují, aby se mohl případně zorientovat, pokud by se ztratil. Jelikož jsem Rakváře četla už více než před půl rokem, nejprve mi také chvilku trvalo, než jsem se zorientovala, kde v příběhu se vlastně nacházím, které postavy už znám a které jsou pro mě nové, nebo byly v první knize upozaděné.

V Traviči svůj příběh navíc nevypráví pouze Florence Loveladyová, ale další dvě silné a pozoruhodné ženy Cassie a Sally Glassbrookovi. Sally je manželka odsouzeného vraha Larryho Glassbrooka a Cassie jejich dcera. Díky nim se čtenář může vžít do role rodinných příslušníků, jejichž příbuzný se ocitl na černé listině celého města.

Verdikt

Musím se přiznat, že na to, jak jsem byla nadšená z Rakváře a těšila se na další díl, nějak mi Travič připadal lehce slabší. Když jsem viděla rozsah druhé knihy, těšila jsem se, že podle knihomolského hesla „čím tlustší, tím lepší“ kniha předčí předchozí díl. V tomto případě ale navýšit počet stran autorce moc dobře neposloužilo. Zhruba do poloviny knihy se mi děj zdál příliš utahaný a možná i trochu moc upovídaný (asi není divu, když ho vypráví 3 ženské).

Úplný závěr knihy na mě zase působil useknutě, jako kdyby nakladatel autorce řekl: „Už dost! Už máš moc stránek, musíš to nějak ukončit.“ Je ale taky možné, že, vzhledem k tomu, že se jedná o plánovanou trilogii, autorce trochu křivdím a v závěrečné knize se k některým věcem ještě vrátí a doplní prázdná místa.

Na této sérii je ale třeba ocenit především originalitu jejího pojetí. Model: „detektiv – 20 knih v sérii – pokaždé úplně nový případ“ už se mi celkem okoukal. Tady je návaznost mezi jednotlivými díly lepší a člověk má možnost se ještě jednou v případu trochu povrtat.

Rozhodně ale doporučuji číst knihy za sebou v kratším intervalu než je půl roku, protože si myslím, že tak bych si celý příběh užila o dost víc a nejspíš by se to i odrazilo v mém hodnocení druhé knihy. Nyní už nám nezbývá nic jiného než netrpělivě očekávat závěrečný díl série a doufat, že to autorka něčím „nezabije“ a vytvoří sérii důstojné zakončení.