RECENZE: V mrtvé zóně – Korzárům smrt a flotile věčnou slávu!

Stále ve službě

Pokud někdo nerozumí tomu, co je to odpočinek, pak je to posádka vesmírné lodi Salamis (autor by mi neodpustil, kdybych nedodal, že se jedná o lehký křižník třídy Victory ). Zprvu to vypadá jako banální úkol. Salamis se vydává stíhat vesmírné plavidlo, v jehož útrobách se schovává samozvaný generál Taiwo se svou vzbouřeneckou armádou, se kterou se pokusil o násilný převrat na Novém Lagosu.

Po několika skocích dojde k poruše a Salamis se ocitne v neznámém sektoru. Ukáže se, že se zde odehrála epická vesmírná bitva rasy zvané Sépiané a Korzárů. Kapitán sépianské flotily se tváří v tvář blížící se porážce, rozhodl odpálit transolaritovou bombu, která způsobila totální zničení obou válčících stran a poškodila na několik let samotný časoprostor, takže se z bojiště ani nedalo uniknout.

Při pátrání po povstalecké lodi se posádka Salamis dostává na stopu k nečekanému pokladu, který může zastavit dlouhotrvající válku s Korzáry. Někde v mrtvé zóně se totiž nachází vrak sépianské lodi, v jehož útrobách se skrývají souřadnice domovské korzárské planety. Brzy se ale ukáže, že mrtvá zóna není tak mrtvá, jak se na první pohled zdálo, a posádka Salamis bude opět krvácet a nasazovat vlastní krk.

S výjimkou bodců na levé paži neměli žádné zbraně. Chtěli oběti živé, aby z jejich hlav vydolovali další informace o neznámé rase, která zavítala do jejich hrobky...

Znovu na palubě

Pokud jste fanoušci série a máte za sebou předchozí trojlístek knih, pak vám nepovím nic nového. Autor opět ulítává na své slabůstce jménem military sci-fi a nehodlá na tom nic měnit ani tentokrát. Plynou z toho stejnou měrou výhody i nevýhody. Vše závisí jenom a pouze na chuti čtenářstva. Příběh postrádá hlubší filozofický rozměr a celá pozornost se soustředí hlavně na akci. To se samozřejmě podepisuje na postavách, jejichž charaktery nezaznamenaly nějaký zásadní vývoj či posun. Hodně to jde vidět na antihrdinovi Sowahovi, jenž učiní jedno důležité rozhodnutí, které mi ale nedávalo moc smysl, protože jeho charakter není dostatečně rozvinutý, aby to na mě působilo uvěřitelně.

Do světa Salamis se vracím rád ze dvou důvodů. I když její posádka není obdařena buhvíjakou hloubkou, nelze si nevšimnout chemie, která mezi nimi funguje a vytváří spoustu vtipných momentů a situací. To se samozřejmě vztahuje hlavně na těch několik hlavních členů, protože kompletní posádka má pokaždé spoustu nových členů, kteří tolik prostoru nedostávají.

Rozpukaný akroponit nevydržel tlak a povolil, jeho zbytky zůstaly přichycené na lodi jako azurový límec. Válečný stroj se pomalu, ale jistě vyhrabával ze svého hrobu...

Ten druhý důvod je mnohem palčivější. Mým největším objektem zájmu nemůže být nic jiného než veškerá ta záhada okolo Korzárů, kterou autor buduje napříč celou sérií. Trvalo to dlouho, ale vypadá to, že už se konečně dočkám velkého finále. Při čtení jsem už začínal nespokojeně mlaskat a nemohl se zbavit pocitu, že se to celé už zbytečně moc natahuje a já se vůbec nic nedozvím. Příběh v tomto díle sice na žádné otázky okolo Korzárů neodpoví, ale samotný konec to celé posune správným směrem. Tak doufám, že v pátém díle se už konečně dopracujeme k zaslouženému rozuzlení.