RECENZE: Ženy bez slitování

Na úvod je potřeba konstatovat, že kniha Ženy bez slitování se lehce odchyluje od autorčina obvyklého stylu. Královna severské krimi, která je v českém prostředí známá především díky své krimi sérii s Erikou Falckovou a Patrikem Hedströmem se nyní zaměřila na příběhy žen, jenž si v životě prochází peklem kvůli mužům a vzdává tak hold hnutí MeToo, které ještě nedávno pořádně otřáslo celým světem.

Ingrid seděla u stolu v kuchyni a sledovala, jak vlna z USA zaplavuje celé Švédsko, celý svět. Hnutí MeToo se rozšířilo všude. Facebook byl náhle plný příběhů žen, které povstaly, pozvedly svůj hlas a hlasitě se dovolávaly svých práv. Mluvily o znásilněních a sexuálních obtěžování, o ponižování. Všechny měly k tématu co říct, všechny… Sexuální obtěžování bylo odjakživa součástí hry, ale teď se pravidla změnila.

Příběh

Jednotlivé kapitoly knihy jsou vyprávěny z pohledu tří žen, Ingrid, Brigitty a Viktorie. Kniha je napsaná poměrně jednoduše bez zbytečné omáčky, ale i bez rozvedení nějaké širší zápletky. První část knihy nabízí vhled do života a domácností těchto tří žen a jejich mužů. Žádné další postavy či dějové linky se v knize neobjevují s výjimkou letmo zmíněných dětí, matek, případně kolegů v práci.

Druhá část knihy už se odehrává o tři týdny později. V ní už dochází k také již poměrně zrychlenému plánování pomsty ze strany manželek a k její následné realizaci. Opět zde chybí jakákoli omáčka v podobě rozvedení děje a případných detailů, což je zde cítit o poznání víc než v první části.

Recenze

Samotný příběh se mi zdál zajímavý, ale mrzelo mě, že jej autorka více nerozvedla. Rozhodně si dovedu představit, že na motivy tohoto příběhu by mohl vzniknout velmi zajímavý film a po rozvedení dalších zápletek klidně i seriál. Knize se rozhodně nedá upřít obrovský potenciál, obávám se ale, že v tomto případě ho autorka jaksi zazdila.

Co ale knize nelze upřít je její poutavost a nemožnost se od čtení odtrhnout. Díky krátkým a jasně srozumitelným kapitolám čtení skvěle ubíhá a díky střídání příběhů tří žen je zvědavost na to, co bude dál prostě silnější. Asi nejvíce jsem sympatizovala s Viktorií a nejméně sympatická mi byla Ingrid. Každá z žen měla své vlastní důvody k tomu, aby neměly slitování, ovšem Ingridin důvod mě tedy nepřesvědčil.

Autorka chtěla zřejmě dodat odvahu ženám, které jsou nějakým způsobem pod útlakem mužů, ovšem způsob, který si k tomu vybrala, vyznívá skoro až parodicky. Zaznívají dokonce hlasy, že se jedná o jednu z nejslabších autorčiných knih a že by se měla spíše držet psaní krimi románů, díky nimž si vysloužila přezdívku Královna severské krimi. To už bych ale nechala na každém z nás, jaký postoj ke knize zaujme. Já osobně jsem si tuto jednohubku užila a v této šílené době jsem její nenáročnost spíše ocenila.