Recenze na knihu
Svatá hlava Hana D. Lehečková

"... líbí se mi ten pokoj svatý jak si lidi třesou rukama a říkají pokoj tobě...Vždycky jsem si říkal jaký pokoj jako myslíte nějaký obývací pokoj, a když jsem třásl lidem rukou a říkal, obývací pokoj tobě, tak mi začali říkat blázne. A to mi říkají i dneska když už říkám normální pokoj tobě..." Jsem plná dojmů, nic podobného jsem nikdy nečetla. Velmi originální pojetí. Svatá hlava se čte velmi snadno, pokud se vám povede se přenést přes absenci diakritiky. Pak v tomto důsledku přečtete celý odstavec téměř na jedno nadechnutí a o to víc se ponoříte do chaotické mysli duševně chorého člověka, který je zde vypravěčem. Knížka poukazuje na několik zásadních témat. Na život na vesnici na okraji společnosti, na hranici chudoby v neúplné rodině, na fanatizaci víry, na nulovou sebereflexi, na odmítavý postoj okolí vůči duševně hendikepovaným... Knížka, ač je poměrně útlá, je plná těchto témat k zamyšlení. Otvírá i milostný život hlavního hrdiny, téma interrupce v případě že rodiče ví s předstihem, že se narodí dítě s postižením... Často mi bylo hlavního hrdiny líto, v jakém žije prostředí a jakými je obklopen lidmi. Ale několikrát mě až zarazilo, jak bezcitný takový duševně chorý člověk může být, aniž by si to dokázal uvědomit. Zároveň mě fascinovalo, jak snadno se dokáže uchýlit k víře, jak doslovně jí bere a celý život se vlastně věnuje jen otázce "nebe a pekla". Byla jsem v příběhu několikrát svědkem toho, jak snadno lze tyto osoby stáhnout k nekalostem, využít a zneužít jejich nevědomost k vlastnímu prospěchu. Knížka je skvělou sondou do "svaté hlavy", do porouchané mysli. A že takových svatých hlav kolem sebe máme nespočet, osamělých a nepochopených. K dokreslení tohoto příběhu doporucuji shlédnout film Spolu (o rodině s autistickým dítětem).