Recenze na knihu
Futurum Petra Podolová

Téma postapokalyptické Prahy byla pro mě zajímavá, rozdělení na jednotlivé čtvrti, jejich boj, kastování. Hlavní postavy Dam a Dany, provedou čtenáře některými místy, které známe, leč události jim daly úplně jiný smysl. Chvílemi trochu ztrácení v kapitolách - současnost a minulost postav, ale ke konci knížky dojde k rozuzlení a ne vše se tváří tak jak na začátku. Rád jsem si knížku přečetl

Samotná kniha, která je v pevné vazbě s velice zajímavým obrázkem národního muzea v Praze. Jedná se o vizi postapokalyptické Prahy od vítězky literární soutěže Hvězda inkoustu. Děj se odehrává v roce 2120. Lidé, kteří věří, že Praha je celý svět si vyprávějí příběhy a strašidelné historky. Městem zní báchorky o tom, jak temné postavy s rudýma očima sbírají mrtvoly z ulic a odnášejí si je do podzemí. Damiáš těmto příběhům nikdy moc nevěřil, ovšem za poslední rok se jeho přesvědčení změní. Po roce marného hledání své přítelkyně Dany, nastane den, kdy se zčista jasna sama objeví. Něco se však změnilo. Je jiná, změnili ji. Dam se chystá udělat vše pro to, aby jí vrátil její staré já. Kniha je velice hezky napsaná, kapitoly jsou akorát dlouhé a v knize se dá hezky vyznat. Sice musím přiznat, že ze začátku jsem měla problém se trochu orientovat v rozložení gangů ve městě, ale vidím velké plus v tom, že se děj odehrává v Praze. (Hlavně tedy, že vůbec v České republice) Velice mě zaujala představa nezastavujícího vlaku, jako brnění. Opravdu většina slovních obratů a nápadů byla velice povedená. Čist tuto knihu mě bavilo, autorka je velice nadaná. Celá kniha se odehrávala v tajuplné atmosféře, což u postapo většinou bývá. Ovšem romantická linka byla taková nijaká. Bylo to pro mě takové trochu bez emocí. I když je pravda, že na konci se dozvídáme, proč Dany byla tak zdrženlivá. Opravdu musím říct, že konec se povedl, tedy spíš hlavně odhalení postavy Dany. Svět jako takový byl zajímavý, ale zasloužil by si více jak jednu knihu. Velmi ráda, bych se dozvěděla, jak se z Prahy stalo to co se stalo.

Přečetla jsem jedním dechem