Recenze na knihu
Mycelium I: Jantarové oči Vilma Kadlečková

Chvíly mi trvalo než jsem se do knížky začetla, ale nakonec se mi knížka líbila. Bylo zajímavé se na chvíli podívat do naší budoucnosti a představit si jaké to taky asi bude.

Na fantasy tolik nejsem, ale knihy této série se mi moc líbí.

Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetl, ale trpělivost se mi vyplatila. Kniha mi sedla a užil jsem si jí. Orientaci v ději ztěžuje především zavedení nových/neznámých pojmů, u kterých není ani naznačeno čeho se týkají. Dle jednání postav nebo užití předmětů se pomalu doberete významu pojmů. Někdy jsou pojmy vysvětleny, ale až po mnoha stránkách textu. To je takový drobný kaz na jinak dokonalé knize. Reálie jsou do detailu propracované a kontrast mezi naší a mimozemskou civilizací je propasný, ale současně pochopitelný. Postavy jsou životné (snad kromě Pinky, která mi hrozně lezla na nervy :) ) a jejich chování je nepředvídatelné, ale přesto naprosto uvěřitelné.

Trvalo delší dobu, než jsem se do knížky opravdu začetla, ale vytrvání rozhodně stálo za to. Líbí se mi, že si čtenář nemůže být nikdy ničím jistý, protože postavy mají své vlastní motivace a tajemství, které se vynořují až časem. Hrozně mě baví (a chvílemi nesmírně rozčiluje) hlavní hrdina. Pinky mi hodně leze na nervy.

Začátek série byl docela v poho. Ani mi moc nevadilo, že je tam takové ucourané a brutální opisování reálií a akce pomálu a stráááááášně upocená. Říkal jsem si, že to bude takové pomalé odpočinkové čtení. Nicméně postupem času borka omýlá stále to stejné. Nikam se to moc nevyvýjí. Pětkrát zopakuje co už víme, aby k tomu přidala jednu novou věc. Zamýšlí se na deseti stránkách nad věcmi, nad kterými už se několikrát zamýšlela a začne to být strašná nuda... došel jsem asi k páté knize a pak ji nedočtenou odložil, jelikož to už začalo být strašné utrpení a četl jsem pouze, abych neodkládal nedočtené... ale nešlo to.