Recenze na knihu
V ohni Selena Mortys

Chaotická a bez emocí… hned na úvod šílená tragédie a v další kapitole hlavní hrdinka šťastná a spokojena.

Kdyby tahle kniha byla skvělá, s radostí ji doporučím všem okolo. Miluju tohle téma v knihách. Jenže po dočtení ve mně zůstalo natolik silné rozčarování, že potřebují napsat prostě svůj názor. Nápad a dramatické tempo knihy mají obrovský potenciál, bohužel ho ale zcela zabíjí neuvěřitelné množství faktických a logických chyb. Místy jsem si až říkala, zda se autorka nechtěla hasičům pomstít – hasiči tu totiž ve většině krizových situací jednají jako zmatení amatéři bez výcviku. Absolutní ignorování bezpečnostních postupů. Jako čtenář očekávám, že pokud autor píše o specifické profesi, udělá si alespoň základní rešerši. Zde však hasiči lezou do nezajištěného auta balancujícího na hraně mostu (což vede k očekávatelné nehodě), žádný hasič by do takového nebezpečí nevkročil. Při výjezdu volně házejí sekery do auta. Způsob, jakým se v knize zachází se zraněnými (např. připnutí těžce zraněného člověka s podezřením na úraz páteře „na tělo“ při vytahování ze studny místo použití páteřní desky), by v reálném světě pacientovi způsobil trvalé následky. Pro kohokoliv, kdo má alespoň základní selský rozum nebo povědomí o fungování hasičů, se z akčního dramatu stává nechtěná komedie. Když postavám nevěříte jejich profesní chování, rozsypou se i veškeré emoce, které se kniha snaží budovat.

SELENA MORTYS – V OHNI „Sú bolesti, keď si človek môže pomôcť len sám sebe. Silné srdce sa spolieha len na svoju silu.“ (Friedrich Schiller) Už začiatok knihy mi ukázal, že to nebude jednoduchý romantický príbeh, ale že vo mne vyvolá rôzne emócie a čakajú ma ťažké chvíle. Okrem toho, že v príbehu boli veľmi vtipné momenty – veď predsa ide o tím hasičov, ich doťahovačky a súťaže v tom, ktorý z nich má väčšiu… ehm… hadicu, boli fenomenálne! Nahlas som sa smiala a utierala si slzy. Ale slzy prišli aj vtedy, keď mi autorka zlomila srdce, a to viackrát. „Pamatuju si každý detail. Jak se auto naklánělo. Jak kričela, ať ji nenechávám. Jak jí tekla krev po nohách…“ Jedna nehoda zmení život nielen Alex, ktorá v ten osudný deň stratila všetko, ale aj jej hrdinovi, ktorý ju nielenže zachránil, ale bol s ňou v najťažších chvíľach jej života. Zlé, nepochopiteľné veci sa, bohužiaľ, stávajú. Pýtame sa prečo? Nikto nevie… prečo sa stáva to, že nevinní ľudia trpia, malé deti zomierajú?! Život je nespravodlivý, to vie každý. Ako sa vyrovnať s traumou? „Neřeknu ti, že to přejde. Nepřejde. Ale naučíš se s tím vstávať a jednou se probudíš a zjistíš, že první věc, co cítíš, není bolest.“ Alex nechá za sebou svoj starý život a snaží sa pozbierať v inom meste. Páčila sa mi, bola silná, ale nehanbila sa byť slabá, zraniteľná. Bola úprimná nielen k sebe, ale aj k ostatným. To, čo prežila, ju poznačilo na celý život, ale nenechala sa tým ovládať. Autorka nám ukázala krok po kroku, ako sa vyrovnala so svojou stratou, ale aj to, že nie každý je toho schopný. Videla som aj druhú stranu mince, že nie každý má v sebe tú silu a roky sa utápa v žiali a v alkohole. Ukázala na to, že nadarmo máme okolo seba ľudí, ktorí nám chcú pomôcť, kým si neuvedomíme, že takto sa ďalej už nedá žiť, že musíme prijať to, čo nám osud nadelil, nič sa nezmení a my sa pomaly, ale isto zadusíme. Nový život, noví ľudia a nádej… a možno aj nová láska. „Každý den. Každým pohledem, každým dotekem to visí mezi námi.“ Spoznala som Daniela, hasiča, ktorý má neskutočne dobré a láskavé srdce. Stretne sa s Alex, ktorá v ňom vyvolá veľmi silné emócie, a začnú sa stretávať. Chémia medzi nimi je silná (pocítil to aj jeden nevinný vankúš, bruhaha). Lenže je tu ešte jedna vec, ktorú v ňom ich stretnutie tiež vyvolalo… spomienky. Kto je v skutočnosti Daniel? Aké tajomstvo ukrýva? A čo sa stane, keď pravda vyjde najavo? Ovplyvní to ich vzťah? „Někdy pravda potřebuje prostor, než se do ní vejde láska.“ Odporúčam, je to krátky príbeh plný emócií, ťažkých chvíľ, ale aj humoru. Chlapci zo stanice boli blázni! Blázni s dobrými srdcami, tvorili nielen skvelý tím, ale boli ako rodina. „Nech ji, ať se nadechne. A až se bude moct nadechnout bez bolesti, třeba si vzpomene, že s tebou se dýchalo líp.“ Ako sa Alex vyrovná s pravdou? Zmení to jej city voči Danielovi? Podarí sa jej uzavrieť minulosť? Sú rany, ktoré sa nikdy nezahoja, alebo len povrchovo, stačí jeden okamih a otvoria sa. Je to len a len na nás, ako sa s tým vyrovnáme – znova!