Recenze na knihu
Eden Nikol Matějková

Hráli jste někdy RPG? Chtěli byste takovou hru zažít na vlastní kůži? Osmnáctileté Victorii a jejímu mladšímu bratrovi se tento sen – nebo snad noční můra, to už budete moct posoudit sami – splní. Oba jsou obyčejné děti. Chodí do školy, mají své kamarády a také počítačovou hru Warriors of Dragons. Když Victorii přijde záhadná zpráva s nabídkou zahrát si nejpokrokovější hru současnosti, neváhá a výzvu přijímá. Rázem se ocitá v těle své hrdinky Artemis ve světě zvaném Eden. V něm potkává i svého bratra a nejlepší kamarádku. Je to skutečně jen hra? Nebo mohou špatná rozhodnutí znamenat víc než jen „game over“? Jakožto bývalá hráčka RPG jsem si zkrátka knihu musela přečíst. A tak, když se naskytla možnost, neváhala jsem ani vteřinu – přesně jako Victorie. Začátek knihy, tedy život hrdinů ještě v našem světě, byl velmi pozvolný, ale musím říct, že mě hodně bavil. Victorie řešila běžné starosti všech puberťáků: kamarády, kluky, neshody s rodiči i touhu po samostatnosti, i když pro to, aby byla samostatná, vlastně nic nedělala. Jenže pak se začala v příběhu objevovat klišé a náhody, které podle mě byly naprosto zbytečné (kniha, která zmizí, festival, objevený medailon, záhadní vědma atd.). Nebo jen zatím nebyly dobře vysvětleny. Když se pak Vicki – tedy ve hře Artemis – dostane do Edenu, opět jsem si na začátku říkala, že to bude skvělé. Autorka totiž perfektně popisuje svět a jeho fungování. Neříká nám vše napřímo, ale na spoustu věcí dostáváme odpovědi až časem, což mám ráda. Jenže pak nastalo jedno velké „ale“. Začala jsem totiž Artemis nesnášet. Vše bere jen jako hru, ze které se má co nevidět probudit. Užívá si svobodu a nepřijde jí vůbec divné, že některé postavy jsou ve hře přes dva roky. A právě tím, že nic nebere vážně, ani při zjištění znepokojivých informací, jsem vůči ní necítila žádné emoce. I její dvanáctiletý bratr měl víc rozumu než ona. Rozčilovaly mě i nelogičnosti v příběhu a platonická láska k muži, se kterým prohodila jen pár slov. Navíc se v knize zase tolik zásadních věcí nestane. Takže bych brala buď méně stran, nebo více akce. Rozhodně je znát, že se jedná o prvotinu. Nápad dobrý, ale provedení ještě trochu pokulhává. Hodnotím ⭐⭐⭐/5

Tak schválně, kolik z vás někdy snilo o tom, že by se hra, kterou hrajete v online světě, stala skutečností? Chtěli byste se ocitnout uprostřed válečné vřavy, závodit o život, nebo se přenést do úplně jiného světa a prožít v něm vlastní dobrodružství? Přesně to se stane osmnáctileté Victorii, která vnímá počítačové hry jako únik od všedních dní a otravných rodičů. Když jí přijde pozvánka do její oblíbené hry, ještě netuší, jak moc se jí život změní. Najednou se totiž ocitá přímo uvnitř herního světa, kde se stává svou vlastní herní postavou – Artemis. Jenže jaké to je, když už hru nemůžete jednoduše vypnout a vrátit se do reality? Jak si Victoria poradí v prostředí, které dosud znala pouze z obrazovky? A co všechno na ni v novém světě čeká? Kniha se mi moc líbila! Zaujal mě především plynulý, a přitom vytříbený jazyk, kterým je příběh napsaný. Téma mi přišlo neotřelé a líbilo se mi, jakým způsobem ho autorka uchopila. Myšlenka přenesení do herního světa nabízí spoustu možností a já si užívala, jak se s ní příběh postupně vypořádává. Během čtení jsem si navíc vzpomněla na jednu počítačovou hru, kterou jsem hrála jako dítě – Age of Empires. Hned jsem si vybavila chvíle strávené u počítače a o to příjemnější pro mě bylo ponořit se do příběhu, který ve mně probudil i takovou nostalgickou vzpomínku. Jediné, co mi teď nezbývá, je čekat. Kniha totiž nemá uzavřený konec, takže mi v hlavě zůstala spousta otázek, na jejichž zodpovězení si budu muset ještě nějakou dobu počkat. A přiznávám, že jsem opravdu zvědavá, co si pro nás autorka připraví v pokračování! Knihu bych doporučila všem milovníkům napínavých fantasy příběhů, ale především těm, kteří milují počítačové hry a někdy si přáli vyzkoušet, jaké by to bylo ocitnout se přímo uvnitř herního světa. Tady se totiž takový sen může stát skutečností… Hodnocení: 4,5/5* A teď už jen netrpělivě vyhlížím pokračování a doufám, že mi přinese odpovědi na všechny otázky, které mi po dočtení zůstaly v hlavě.

LitRPG je subžánr, který jsem si velmi oblíbila už od první knihy tohoto typu, kterou jsem před lety četla (ač musím přiznat, že ani v rámci LitRPG ještě nemám načteno mnoho); tou byl Erebos od Ursuly Poznanski, a i když je z textu zjevné, že Eden se odehrává v jiné době, v současnějším čase, přesto na mě kniha úplně udeřila vlnou až takové nostalgie a připadala jsem si knihou Eden okouzlená úplně stejně jako tehdy před deseti lety Erebosem. Kniha je taková pomalejší, nikam nespěchá, nenechává čtenáře od začátku prožívat i hrdinčiny běžné životní situace, které pomáhají ukazovat formování nejen jejího charakteru, ale i situace; tyto prvky se postupně plynule prolínají celým příběhem a vytvářejí plastický obraz, který ukazuje svou promyšlenost a průnik takřka středověkého světa Edenu a moderní současnosti, ze které pocházejí zúčastněné postavy. Ano, dokážu si představit, že někdo by mohl knihu nazval rozvláčnou až utahanou, na mě způsob pomalého uchopení příběhu ale působil naopak, jako možnost zpomalit, vydechnout a doopravdy se do světa a postav ponořit. Ano, našla jsem v příběhu pár prvků, ve kterých jsem měla pocit logických nesrovnalostí nebo kde mi to trošku haprovalo, ale byly to dílčí motivy a na celkovém dojmu z knihy se to myslím nijak výrazně nepodepsalo. Jsem z této knihy opravdu velmi nadšená. Máme tady lidské postavy, které se chovají opravdu, no, lidsky, zajímavý svět a příběh, který baví a chytne, navíc v hávu velmi příjemného stylu psaní, kdy stránky utíkají pod rukama jedna za druhou - a já budu určitě s velkými očekáváními vyklízet další díl. Máme tady opravdu velmi dobré čtení.