Američtí bohové

K Americkým bohům jsme se musela prokousat a pročíst přes jiné fantazi knihy. Poprvé jsem ji četla cca v roce 2003 a v půlce jsem ji musela odložit, nechápala jsem ji, nelíbila se mi, byla hrozně těžká, náročná, neuchopitelná. Znovu jsem se k ní vrátila cca před třemi lety a změnila jsem na ni svůj názor. AB jsou velmi čtiví, základní premisa knihy je neotřelá, hlavní hrdina je hrdina a záporák je zápornej jak dlouho nikdo....

Já jsem z tohoto díla taková zmatená. Ne, že by se jednalo o špatnou knihu, však jinak by to nemělo tolik fandů. Ale není to má krevní skupina a styl vyprávění mi neseděl. Do čtení jsem se nutila, zase mezitím půlku zapomněla, a tak dále.

Tak za mě asi jedno z největších zklamání. Podle mě byl nápad dobrý, jenže asi špatně zpracovaný. Chvilkami jsme nevěděla o co vůbec v knize běží, kdo je kdo a proč to dělá. Část příběhu těsně před koncem jsem nepobrala asi už vůbec. Možná kdyby byl příběh postupný a nevládla snaha nacpat vše do jednoho, bylo by z toho super fantasy.

Američtí bohové mají úžasnou premisu - každý člověk dokáže svojí vírou zhmotnit svého boha. Gaiman ale bohužel nedokázal tento nápad správně uchopit. Kniha se snaží být rádoby inteligentní kritikou současnosti, ale vychází jako spletenec několika žánrů a nápadů.

Trošku složitější čtení, na které musíte mít opravdu náladu. Není vhodná vždy a všude, ale při správném "naložení" se Vám bude určitě líbit. Velmi originální nápad, který si myslím se povedl i dobře zpracovat. Občas bych řekla trošku "přeplácaný",ale určitě zajímavé čtení.