Dvůr roztříštěné harmonie: Vyplatilo se čekání na další díl ACOTARu? | RECENZE
Fanoušci čekali pět let, než se budou moci vrátit do Prythianu a ke svým...
Kniha ( měkká vazba )
Irena Žantovská má mnoho talentů. Ten divadelní se probudil jako první, už na studiích vedla divadlo poesie, inscenovala texty autorek blízkých svému vidění světa - Mariny Cvetajevové, Sylvie Plathové - i autorů vyjadřujících generační pocity té doby druhé půli 80. let, toho zvláštního bezčasí, co navzdory šedi kolem otevíralo nejedny dveře… Přejít na celý popis
Irena Žantovská má mnoho talentů. Ten divadelní se probudil jako první, už na studiích vedla divadlo poesie, inscenovala texty autorek blízkých svému vidění světa - Mariny Cvetajevové, Sylvie Plathové - i autorů vyjadřujících generační pocity té doby druhé půli 80. let, toho zvláštního bezčasí, co navzdory šedi kolem otevíralo nejedny dveře kreativitě individuální duše - tak si našla pro své inscenace opakovaně beatniky (Corsa, McClurea, Ferlinghettiho), později také německé expresionisty (Lasker-Schüllerovou, Trakla, Grosze), její kroky ji vedly ale také k inscenaci českých básníků - Kainara, Hraběte a především Ortena - její režie Elegií (aktuálně v Divadle v Celetné s Janem Potměšilem a Vladimírem Javorským) patří k erbovním dílům českého moderního divadla poesie. I v ryze činoherních režiích - od "oblastí" po Národní divadlo si vybírala především autory, jejichž řeč - v doslovném i obrazném slova smyslu - byla spíše niterná, oproštěná od velkých vnějškových gest a velkohubé prázdnoty. Není divu, že se s největším vzájemným porozuměním potkala s třeba Čechovem, Strindbergem, Genetem… Toho rodu je i její poesie, jak velmi pozorně vystihl už dávný recenzent její první sbírky Zahrada soch Jan Dvořák. Tato vnitřní divadelnost její poesii předurčuje k scénickému uchopení. Proto také logicky právě z textů ze Zahrady soch vznikla před časem pozoruhodná inscenace spojující poesii (v podání Nely Boudové), experimentální hudební fúzi (Tomáše Reindla, oscilujícího mezi ethnem a soudobou vážnou hudbou), moderní balet (v choreografii Vladimíra Gončarova) a výtvarné umění (animované koláže Miroslava Huptycha). Sbírka Bezčasí je v mnohém směru komornější, introvertnější, než byla Zahrada soch. Chybí tu rozmáchlé "jevištní" gesto, zato je tu až nečekaně vlídno a mírno, jako by krajina autorčina dětství - Vysočina - vstoupila do veršů a dala jim barvu, vůni, tvar - ale i jinou, niternější dramatičnost.
0.0 z 5 0 hodnocení čtenářů
0× 5 hvězdiček 0× 4 hvězdičky 0× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička
Získejte přehled o vývoji ceny za posledních 60 dní.
Fanoušci čekali pět let, než se budou moci vrátit do Prythianu a ke svým...
Každý z nás si z dětství pamatuje to příjemné těšení na otevření...
Nejdřív divákům zamotal hlavu jako tajemný upír Edward Cullen, potom...
Kolik lidí se vejde do jedné duše? Na velmi krátký okamžik to byl Tyrone...
Marvel si zjevně řekl, že nás před premiérou Avengers: Doomsday nenechá...
Mezi tvými oblíbenými romány se rozsvítila malá japonská ulička. Má...
Listopad si přímo říká o večery strávené s knihou. Venku se brzy...
Po úspěšných knihách s Erikou Fosterovou a Kate Marshallovou se Robert...
Vánoce jsou za dveřmi a s nimi přichází i každoroční otázka: Co letos...