Blues

Nezáleží na tom, jestli jste nebo nejste fanouškem poezie. Nadčasová tvorba autora láká čtenáře bez rozdílu věku a pohlaví svým pohledem na svět. Zvukomalebná práce s volným veršem vynesla Václavu Hraběti titul krále české beat-generation. Krásu jeho básní můžeme obdivovat i v podání Vladimíra Mišíka (Variace na renesanční téma)

I když nejsem fanoušek poezie, tak tato básnická sbírka mě dostala. Měl by si ji přečíst každý kluk i holka.

Fanoušek poezie nebo ne, tuhle knihu si určitě musíte přečíst. Celá sbírka je plná krásných smutných básní. Ale čtenáře se dotkne u srdce.

Dílo nemohu hodnotit jinak než kladně, protože Hrabětův styl je velmi specifický a zajímavý. Také píše o tématech, která jsou blízká nejen mně, ale určitě i velkému množství lidí mého věku. Navíc používá témata aktuální. Tím myslím život ve městě, popis autorových vnitřních myšlenek či náhodných asociací. Obzvláště blízké je mi právě postupné odhalování jeho myšlenek. Popisuje určitou věc, pomocí které se dostane k věci jiné, či k nějaké starší vzpomínce. Líbí se mi též forma básní. Hrabal si hraje s působením veršů. Někdy verš obsahuje pouze jedno slovo, které je zcela vystihující. Umím si představit, že bych některou z básních sama recitovala, popravdě jsem to i zkoušela, líbila se mi znělost veršů. Zarazilo mě jen využívání velkých písmen, ve kterém jsem neviděla vždy smysl. Sbírku rozhodně doporučuji všem, to jak milovníkům poezie, tak budoucím maturantům, jelikož se sbírka čte skvěle a je také krátká. Navíc bude mnohým z nás blízká.