Do tmy

Knihu mi doporučil kolega, který ji doslova hltal . Tak jsem na ni byl natěšený a komentáře zde nebo na Facebooku o její temnotě nebo depresívnosti u mne jen posilovali chuť si knihu přečíst. Nakonec možná byla ta očekávání trochu přehnaná ale buď jak buď je to výtečná kniha a čte se dobře. — Členění knihy dle toho, v jakou dobu se která léčivá bylina sbírá mi připomnělo členění Jména růže (podle liturgických hodin) nebo Foucaultovo kyvadlo (podle sefirot kabalistického stromu života). Ano atmosféra knihy je dost ponurá a s počtem přečtených stránek pomalu houstne ale četl jsem mnohem větší temnoty. — Hrdinkou či spíše hlavní postavou knihy je starší paní, která je chorobně posedlá sběrem léčivých bylin. A to tak, že od raného dětství a s postupujícími léty tato obsese narůstá a ta paní jí podřizuje naprosto všechno. Od osobního života, po výběr zaměstnání. Balancuje na tenké hranici mezi absolutním zaujetím pro věc a počínající poruchou osobnosti. — Autorka šikovně míchá pasáže ze současnosti, s flashbacky do dětství i období, kdy byla hlavní hrdinka mladší, s pasážemi, které se odehrávají jen v její mysli a některé věci nechává úmyslně jen naznačené nebo nejednoznačné. Plusem je také to, že fyzický úpadek hlavní hrdinky je neoddělitelně propojen s tím, jak v hrdinčině mysli narůstá iracionalita. Skvěle je také vykreslena atmosféra maloměsta či spíše téměř vesnice s tím, jak si všichni vidí do talíře a vědí o svých kostlivcích ve skříních a různé křivdičky, animozity a dloužky se táhnou dlouhé roky a někdy i několik generací. — Pokud vám nedělá problém ustát trochu temnější a ne zrovna optimistický příběh, tak by vás tato kniha neměla zklamat. Uhrane vás jako stará vesnická čarodějnice nebo víla ve výslužbě a pustí vás omámené až na poslední stránce. Čtenářky a ty, kterým se líbily Žítkovské bohyně obzvláště si ještě připíší pár bodíků navíc.

Tenhle příběh vás doslova provoní... zatoužila jsem po létě... zavzpomínala na babičku a tolik milované prázdniny na vsi... cítila to slunce nad hlavou... plakala nad královnou lípou... spousta emocí je vám naservírována "pouze" skrz Anninu posedlost sběrem... Jednoduché? Zacyklené? Ale kdeže, ta tísnivá atmosféra pečlivě ukrytého bolestného žití/nežití vás pohltí a i když Anna není zrovna sympaťačka... mnohdy máte chuť díky jejímu prapodivnému sebevražednému chování nad ní zlomit hůl... tak stejně máte nutkavou potřebu pokleknout spolu s ní a pomáhat jí plnit pytle... pomáhat jí žít...

Velice intenzivní, voňavé, osamělé. Kdo se odváží jít s autorkou za hranici bolesti a šílenosti, toho nakonec čeká vykoupení. Ne, vážně - skvěle napsané, stoprocentně stojí za přečtení.

Perfektní kniha, místy lyrická. Dokázala mě tak vtáhnout do děje, že mi spolu s hlavní hrdinkou bylo stejně.

Je to vážně zvláštní příběh. Dočtete a nevíte, jestli to bylo celé pravda, či jen nějaký sen či výplod choré mysli hlavní hrdinky. Anna totiž psychicky úplně zdravá rozhodně není. Přesto vás nějakým způsobem kniha k sobě poutá, a pokud se do ní začtete, nepřestanete, dokud nedojdete konce. Zvláštní, zmatené, magické. Zmatená je asi i moje recenze, ale nějak se mi nedaří něco souvislého k této knize vyplodit. Přesto ji doporučuji, protože je prostě jiná, zvláštní, neotřelá. Určitě nebude pro každého, to je víc než jasné. Mě ale svým způsobem bavila, i když ani teď nevím, jak to vlastně celé bylo. Možná ani autorka by mi nedokázala konkrétně odpovědět. A možná právě to je na knize tak poutavé. Tápete, nevíte. Paradoxně se to líbilo mně, čtenářce, která nevyhledává neuchopitelné a nedovysvětlené příběhy s otevřenými konci. Možná ta omamná vůně bylin si mě k sobě připoutala. Autorka píše totiž opravdu sugestivně. Její popisy krajiny, přírody, sběru bylin jsou tak živé, že se sami ocitáte na louce mezi kvetoucími rostlinami. A co Marcela s Miluškou? Jsou to reálné postavy anebo vlastně vůbec neexistují? A návštěva nesnesitelného tchána v domově seniorů, která skončí zkrvaveným oblečením a hlubokou ránou v ruce? Za to přece nemůže přeslička... Anna tápe, ale nevzpomíná si. Možná píšu zmateně, ale příběh sám je svým způsobem zmatený také. Kdo četl, jistě mě pochopí a kdo ne, třeba právě dostane chuť na nevšední příběh, tak trochu postavený mimo realitu. Ano, možná z něj až trochu dýchá magický realismus. Prostě Annu Bolavou zkuste a posuďte sami, jestli získala oprávněně ocenění Magnesia Litera. Já za sebe říkám ANO. Čím víc totiž nad knihou přemýšlím, tím víc se mi Anna dostává pod kůži.