Konec soužití Čechů a Němců v Československu

Ani 60 let nedokázalo zacelit všechny bolesti a pocity křivdy, jež způsobil dosud nejhorší konflikt v dějinách lidstva. Stín druhé světové války a událostí, které ji bezprostředně následovaly, Evropu neopustil, naopak je stálou připomínkou chronického pocitu nespravedlnosti, pramenícího z neochoty vyslechnout a přijmout pravdu toho druhého. Česko-německé vztahy bohužel nejsou výjimkou, naopak otázky spojené s poválečným odsunem početné německé menšiny z území tehdejšího Československa jsou jedním z neuralgických bodů nejen česko-německých bilaterálních kontaktů. Tato problematika, zviditelňovaná především silnou sudetoněmeckou reprezentací a spojená se snahou o revizi tzv. Benešových dekretů, rezonuje kuloáry sjednocené Evropy a negativně se promítá nejen do vzájemného soužití, ale poškozuje i kredit a dobré jméno velmi mladé České republiky. V reakci na tento neobjektivní hlas se spojilo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) a evropský poslanec Hynek Fajmon (ODS/EPP-ED) a společně oslovili přední akademické odborníky s jasným zadáním: vypracovat na základě dostupných faktů a historických dokumentů nezkreslený obraz poválečného vývoje česko-německých vztahů a předložit jej jako protiváhu jednostranných vyjádření sudetoněmecké reprezentace. Konference pořádaná CDK společně s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky v Brně 18. dubna 2005 nesla název "60 let od konce druhé světové války: konec soužití Čechů a Němců v Československu".

Sdílet