Moře rzi

Lidstvo bylo vyhubeno, na zemi už žijí pouze roboti, ale není to ráj, který si původně představovali. Země se proměnila v pustinu. A nyní roboti mezi sebou bojují o přežití. Ačkoli sci-fi běžně moc nečtu, tato kniha mě opravdu zaujala. Krátké kapitoly, spousta akce, velmi čtivé a skvěle vykreslená atmosféra konce světa. Moc se mi líbily flashbacky do minulosti, postupné odkrývání příběhu i momenty k zamyšlení.

Kniha je moje první "Postapo", kde nejde o přežití lidstva, nýbrž o přežití jeho "následovníků" - robotů, ale o to bylo zajímavější sledovat, jak se hlavní postavy stále více a více lidem podobají (dá-li se to takto velmi zjednodušeně napsat). Příběh se čte moc dobře, námět zajímavý - ne moc častý, jediné mínus je asi v tom, že je tam akčních scén asi až moc: sotva skončí jedna, začne druhá... jenže vlastně: "pořád dokola". Ale zas až tak moc mi to nevadilo, protože ono se asi opravdu jinak bojuje ve světě robotů, než ve světě lidí. Roboti nakonec zjistili, že vyhrát, není vše... že svět už nikdy nebude takový, jaký byl, když ještě žili lidé... že nekonečné pustiny je asi to nejmenší zlo po tom všem... že se prostě asi nějaké ty vlastnosti jejich tvůrců otiskli i do jejich systémů - že touha po moci je věčná, bez ohledu na to, který druh "života" momentálně je na "vrcholu". Ale naštěstí touha po moci není jediná vlastnost, která nevymizela... zůstalo i... přátelství... Asi nejlepší byly pasáže s náhledem do nitra ústřední postavy, Křehule, v době, kdy jí selhávalo jádro. A našlo se tam více toho, co člověka nutilo k zamyšlení. Asi nejvíc mě dostal odstavec na str. 204: POZOR, SPOJLER!!! ...Lidé už udělali všechno, co měli. A skoro všechno, co mohli. Jen se prostě nedokázali vyvíjet dostatečně rychle a nevyhnutelně tak přestali fungovat - stal se z nich pouhý inteligentní virus, jenž pohlcoval veškeré zdroje, které mohl, aby si udržel své pohodlí. Biologický život měl dosáhnout bodu, ve kterém by v rámci své role dokázal vynalézt UI, která ho nakonec nahradí. Nadešel čas, aby se lidstvo připojilo ke svým předkům. Aby vyhynulo tak, jako vyhynuly všechny nižší věci." KONEC SPOJLERU Takže za mne: napínavý příběh, který je zároveň i čtením odpočinkovým - až na pár drsných detailů z období totálního konce lidstva...

Od začiatku ma vtiahla akcia, krásne i hrozné myšlienky, desivá vízia budúcnosti, ktorá sa môže stať pravdou. Autor presne zachytil podstatu i povahu ľudstva a premiešal ju s UI. Nepretržite som vnímala, že čítam o robotoch, a popritom som v nich nachádzala prvky ľudskosti. A neboli to len nadávky, hoci je nesmierne zábavné a odľahčujúce "počuť" ich od robota. Páčilo sa mi prelínanie prítomnosti a minulosti, zamilovala som si štýl rozprávania, no predovšetkým vysvetľovania. Nehovoriac o samotnom deji a parádnych zvratoch vo chvíľach, keď som si myslela, že ma viac nič neprekvapí. Postavy ma bavili, Křehule bola skvelá a vyvíjala sa počas celého príbehu (lebo aj to je znakom inteligencie). Okrem toho bolo dielo plné odkazov a pichlo do mnohých tém a metafor. Najviac sa mi páčil Kráľ Šklíba. Zároveň je tu prepojenie na bibliu a náboženstvo, vesmírnu hrozbu, skrátka v tejto knihe je všetko. Brilantné, impozantné, hrozné a ku koncu plné nádeje.

Ani nevím čím zažít. Postapokaliptický svět bez lidí, válka UI, příběh plný napětí a emocí. Ze začátku se to trochu pomaleji rozjíždělo, některé postavy byli nejdřív takové, jakože se o nikoho jiného než o sebe nestarali, ale pak se ukázalo, že je to vlastně úplně naopak. Musím se přiznat, že jsem nikdy u žádné knihy nebrečela, dokud jsem nedočetla tuhle. Tak moc jsem se zamilovala do jedné z postav, že mi bylo strašně líto když příběh skončil a už nezbyli žádné stránky k přečtení. Rozhodně si zaslouží být nejlepší přečtenou knihou v mém osobním žebříčku. Vřele doporučuji.

Knihu jsem četla si 3 měsíce, po velmi dobrém začátku, přišel bod kdy se to až příliš táhlo a děj se opakoval, a opakoval... myslela jsem žer se nedočkám konce. Navíc když už je vám jasné o co v knize jde, na konci jsem se nedočkala žádného překvapení. Na mě příliš moc bojových scén, které se vlastně opakovaly. Určitě si fanoušky najde, ale já si jí už znovu nepřečtu.