Němci

Poněkud zamotaný román, který odkrývá příběh, o kterých se u nás dlouho nemluvilo. Jakmile se vám podaří uchopit všechny jeho nitky - je těžké knihu nedočíst na jeden zátah.

Zajímavý styl psaní

"Zkusil jsem zvážit jabloňový květ. Některé ztráty jsou nenahraditelné." Erich Fuchs Román Němci je vlastně takovým sáhodlouhým pátráním po totožnosti tajemné babičky z Německa, která rok co rok posílá synovi a vnoučatům do Čech balíčky se sladkostmi, vždy bez jediného slova. A je to právě vnučka, kdo se rozhodne po smrti otce přijít na kloub tomu, proč ho, malé bezbranné novorozeně, vlastní matka nechala v Čechách u cizích lidí, zatímco se sama vrátila zpět do Německa. Zatímco pomalu odkrýváme stránky Klářina života, zjišťujeme, že nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát. Mladá Klára se kvůli milované profesi učitelky dostává do protektorátní vesnice Rzy, kde je sice v německé škole, ale přesto se cítí jako cizinec a místní jí dávají patřičně najevo, že mezi ně nepatří. Ve škole se setkává s kolegou Fuchsem, jehož podobně pohnutý osud je pomalu sbližuje. Postava Kláry mi docela přirostla k srdci. Hodně jsem s ní soucítila a bylo mi jí líto. Měla to opravdu hodně těžké a neustále se musela vyrovnávat se ztrátou dalších a dalších blízkých. Přesto se vždycky dokázala zvednout a jít dál, narozdíl od Fuchse, který celou vzniklou situaci vyřešil po svém, a to poněkud svérázným způsobem. I on přesto, že byl alkoholik a sebelítostivý samotář, mi byl sympatický a s Klárou se skvěle doplňovali. Co se týče samotného čtení, měla jsem velký problém s množstvím postav. V kombinaci s přeskakováním ve vyprávění jsem se poněkud ztrácela a několikrát jsem se musela vrátit, abych si utvořila spojitosti. Některé pasáže pro mě byly zbytečně zdlouhavé a nezáživné. Naopak mi vyhovovaly kraťoučké kapitoly, díky nimž mi příběh rychle ubíhaly a dobře se četl. Celkový dojem z knížky je kladný a určitě ji můžu doporučit. Bolest hlavní postavy byla popsaná tak dobře, že byla téměř hmatatelná