Poslední dopis

Předem chci říct, jak moc jsem šťastná, že právě já můžu napsat první recenzi na tuhle knihu. Na její český překlad jsem čekala snad sto let… tedy alespoň mi to tak připadalo. Viděla jsem zahraniční čtenáře, jak po dočtení pláčou, a strašně jsem toužila prožít stejné emoce. O ději jsem si nezjišťovala vůbec nic. Chtěla jsem se nechat překvapit. No… možná jsem si přece jen měla alespoň trochu zjistit, o čem kniha je. Obzvlášť jako máma. Čekají vás těžká témata, vojenské prostředí… a pak věci, které si už budete muset přečíst sami. Tohle byl neuvěřitelně silný příběh. Upřímně? Naprosto mě zničil. Brečela jsem už od začátku. Ale ten konec… můj hysterický řev musel být slyšet až u autorky doma! Trpěla jsem. Strašně. A přesto jsem si každou stránku neskutečně užila. Je to jedna z těch knih, na které bych chtěla zapomenout jen proto, abych si je mohla přečíst znovu úplně poprvé. Děkuji. Děkuji Baronetu, že tuto knihu vydal. Děkuji autorce za příběh, který napsala. A děkuji Bohu za to, že jsem se nakonec neudusila vlastními slzami.

Totální emotivní destrukce. Upřímně… nejsem schopná k téhle knize pořádně nic říct. Brečela jsem už od strany 52 a pak už se to se mnou vezlo až do konce. Tohle nebylo jen čtení, to byla emocionální jízda, na kterou jsem rozhodně nebyla připravená. Nevím, jestli budu někdy schopná tuhle knihu přečíst znovu. A přesto se naprosto bez debat zařadila mezi moje nejoblíbenější knihy. ❤️ Některé příběhy vás baví, některé vás pohltí… a pak jsou takové, které vás úplně rozloží a ještě dlouho po dočtení na ně nedokážete přestat myslet. Poslední dopis je přesně ten případ. 10/10, ale moje slzné kanálky by s tím hodnocením možná nesouhlasily.

Tohle je moje první romance od RY. A že zrovna sáhnu po knize, která je podle samotné autorky jedna z jejích nejemocionálnějších, jsem věděla už ve chvíli, kdy nám ji představovali na Baronet merendě. Poslední dopis je teprve druhá kniha, u které jsem opravdu brečela. A ne jen tak trochu. Na konci jsem regulérně brečela , smrkala a přes slzy nemohla číst … Kolik ztrát a smutku dokáže unést jedno srdce? Příběh Elly mě zasáhl opravdu hodně. Je to žena, která toho na svých bedrech nese tolik, že jsem si během čtení několikrát říkala, jak je vůbec možné, že pořád dokáže jít dál. Chvílemi jsem si i říkala , že to je možná až moc tragédii na na jednoho člověka 😨 Příběh byl pro mě možná těžší o to víc , že jsem sama máma a mám také dvojčata. Některé situace se mě proto dotýkaly mnohem víc, než bych čekala. Ella sama vychovává dvojčata Maisie a Colta a do jejího života vstoupí dopisy od Becketta, vojáka a nejlepšího kamaráda jejího bratra Ryana. Z původně nevinného dopisování se postupně stává něco mnohem hlubšího. A právě dopisy jsou jednou z věcí, které jsem na knize milovala ❤️ Rebecca Yarros ale rozhodně nepíše jen romantiku. Pod příběhem lásky se ukrývá rodina, mateřství, přátelství, ztráty, bolest, naděje a druhé šance. A některá témata opravdu nejsou jednoduchá. Nejvíc mě zasáhl vztah Elly k dětem a především pouto mezi dvojčaty. Bylo napsané tak přirozeně a citlivě, že bylo mnohem těžší některé úryvky číst . Beckett je úžasný muž , který ovšem také bojuje se svými démony . A někdy se musí prostě spojit dvě duše, aby se navzájem dokázali zahojit . V druhé polovině knihy už máte pocit, že víte , kam příběh směřuje. No , nevěřte tomu… Poslední desítky stran mě úplně rozložily. Knihu jsem dočítala se slzami v očích a ještě dlouho potom jsem nad příběhem přemýšlela. Nebudu psát žádné spoilery , protože tenhle příběh si musíte přečíst a prožít samy ❤️‍🩹

Rebecca opět nezklamala, příběh nabitý emocemi. Možná až moc. Na jednu rodinu až moc neštěstí. Ale styl psaní autorky znám, takže se mi určitě líbil. Ale po pravdě, četla jsem od autorky lepší příběhy, které mne zaujaly více.

Tohle byl naprosto emoční výbuch. Nedokážu ani popsat, jak moc mně to emočně pohltilo. Půlku knihy jsem probrečela, a ke konci už jsem brečela skoro pořád. Co tohle bylo? Kniha je krásná, dobře se čte. Ale tohle bylo pro moje emoce opravdu hodně. Líbilo se mi jak se kniha krásně prolíná dopisy, které si Chaos a Elle posílali, a jak dobře do sebe jejich život nakonec zapadl. Byli pro sebe stvořeni. Tady je přesně popsané, jak může chlap, který nemá s dětmi nic společného, je milovat jako svoje vlastní, a nepotřebuje k tomu žadnou krev která by je spojovala. Knihu doporučuju, ale připravte si kapesníky!