Recenze na knihu
Bez tváře Rob Ashman

Kriminální příběhy nejsou úplně moje parketa. Tahle kniha se ke mně dostala náhodou od kamarádky. Kniha je velmi dobře napsaná, prolínají se zde dvě roviny, jedna z pohledu ne zrovna psychicky vyrovnané inspektorky, druhá z pohledu psychopatického pachatele. Zaujala mě, četla se rychle. Asi přehodnotím svůj názor a určitě si ještě nějakou tu detektivku přečtu.

V této knize sledujeme zvrácené chování vraha, přípravy na jeho zvrácené vraždy, které jsou tu popsány.

Na tuto sérii jsem narazila omylem. Případ je opravdu hnusný co se týká osoby pachatele a jeho vývoje, ale plusové body nesbírá ani hlavní vyšetřovatelka. Autor vytvořil postavu policistky, která má asi anorexii, zároveň pije jak duha, přišla o manžela a sama byla ošklivě pořezána vrahem svého manžela. Bohužel její "stravovací" návyky se promítají i do chování ke kolegům bez ohledu na hodnost (v popisu jejího chování, jídla i zarputilosti při vyšetřování vidím podobnost s Lottie, hrdinkou Patricie Gibney). Konec je trochu ujetý - policistka je jak Rambo. Jinak ale zajímavé pojetí - pohled policistky a vraha na střídačku.