Recenze na knihu
Nana Émile Zola

Volné pokračování knihy Zabiják. Realismus mě neskutečně baví a fascinuje. Mám jej ráda, protože po romantismu kde bylo vše zalité sluncem a blahem je toto příjemné zpestření. Jelikož Zolu miluju jako autora tak jsem si nemohla nechat ujít jeho další knihu neboli pokračování Zabijáka. Má to být takové volné pokračování.. jde vlastně o dceru hlavních hrdinů, ze které se stala prostitutka. Bohužel toto je realismus. Ukazuje spodinu lidstva. Ukazuje to co bylo dříve tabuizováno. Na začátku knihy se Nana objevuje v divadle jako hlavní hvězda nové hry, i když nemá zvláštní talent. Přesto si okamžitě získává publikum svou krásou a přitažlivostí. Z divadelní scény rychle přechází do vyšší společnosti, kde okouzluje bohaté a mocné muže. Ti se do ní bezhlavě zamilovávají, utrácejí pro ni své jmění a obětují své kariéry i rodiny. Nana si užívá luxusu, který jí poskytují její milenci, ale zároveň je nemilosrdná a sobecká. Ničí všechny muže, kteří se do ní zapletou – hrabě Muffat, který opustí svou rodinu, bankéř Steiner, jenž kvůli ní zkrachuje, nebo mladý Georges Hugon, který spáchá sebevraždu. Nana je ztělesněním zhýralosti a morálního rozkladu. Přestože si užívá bohatství a moci, její život je prázdný. Ke konci románu Nana odchází z Paříže, ale brzy se vrací. Nakonec umírá sama v hotelovém pokoji na neštovice, zatímco Paříž oslavuje začátek války. Její smrt působí jako symbolický konec dekadentní éry, kterou sama zosobňovala. Zola zde mistrně popisuje prostředí tehdejší společnosti, lidské touhy a slabosti, a ukazuje, jak jedinec může být produktem svého prostředí a zároveň jeho zkázou.

Kurtizána Nana vás zavede do Paříže a seznámí nás se zhýralou pařížskou společností, obzvláště v jejích vyšších vrstvách – bankéři, hrabata, velkopodnikatelé… Všichni jdou po penězích a krásných ženách, až toho jedna z nich využije a bude si s nimi hrát jako kočka s myší. Klasika z roku 1880, která je na svou dobu poměrně odvážná. Klasiky mám v knihovně docela dost, ale málokdy po ní sáhnu. Jsem tak ráda, že si ji přečtu díky různým výzvám. Tentokrát jsem si ji vylosovala z mých nepřečtených knih v rámci snižování nepřečtených knih Knížka se dobře četla, i když byla místy zdlouhavější a na můj vkus tam bylo dost jmen. Přišlo mi to svěží i vtipné. Ze začátku to byl jeden velký mejdan a postupně sledujeme vývoj, kam život Nanu zavede. Přišlo mi to kolikrát nadčasové a celkově mě to bavilo. Jelikož mám vydání s ilustracemi, tak mě moc potěšily a skvěle navodily atmosféru té doby. Ač jsem si myslela, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, když jsem knihu porovnala s ostatní klasikou, kterou jsem četla, tak jsem to nakonec přehodnotila na plný počet, neboť to mělo většinou spád a v rámci podobných knih to bylo prostě skvělé.

Oproti Zabijákovi je toto velmi slabé kafe. Nanu jsem četl ihned po úžasném Zabijákovi, a tak jsem očekával vysoce kvalitní dílo plné emocí. To ale nějak nepřišlo. Namísto toho bych to označil za pokračování, které ale vůbec nemuselo být. Ano, je sice pravda, že mě zajímala odpověď na otázku, jaký byl život dcery hlavní postavy ze Zabijáka. Když byste se mě ale zeptali, jaká byla v této knize zápletka, nedokázal bych odpovědět. V příběhu se v podstatě nic nedělo. Dávám dvě hvězdičky pouze za to, že se Zola nebojí popisovat francouzskou společnost takovou, jaká doopravdy je. To oceňuji, ale tady to prostě bylo málo.