Recenze na knihu
Sněhová bouře Triona Walsh

Pomalu nevím kde začít. Na knihu jsem se těšila asi už dva měsíce předtím, než měla u nás vyjít. Skvělý námět. Anotace zněla opravdu super a ta obálka je parádní. Jenže.. Ta obálka vůbec nesedí k tomu, co jsme v příběhu dostali. Z příběhu jsem nakonec strašně zklamaná. Myslela jsem, že budou v jedné chatce odříznutí úplně od světa. Ale vlastně byli na ostrově plných lidí a z baráku kamkoliv kdykoliv mohli odejít. Do hospody, do supermarketu,.. Sice jsem nepřišla na to, kdo zabil ''naší mrtvolu'', ale i tak jsem strašně zklamaná. Kdybych to tušila, tak bych možná byla ještě zklamanější. Ale stejně to nebylo žádné wau. Z čeho jsem měla občas nervy byla hlavní postava Cara, jak jí vše pomalu docházelo. Co mi i vadilo bylo jméno Ferdia, ze začátku jsem si myslela, že je to žena, dokud se to v příběhu neujasnilo. Jediné co bych chtěla vyzdvihnout, bylo pár popisů ostrova, atmosféra a sem tam fakt nervy drásající scéna (ale vždy trvala jen okamžik). Nejsem si jistá, zda si od autorky ještě někdy něco přečtu.

Trochu kontroverzní záležitost – někoho nadchne, jiného nechá chladným. A co já? „Sněhová bouře“ mi svým námětem připomněla styl Agathy Christie – skupina přátel uvězněná na odlehlém irském ostrově, odříznutá od světa díky sněhové bouři. Chtěla jsem lehčí thriller s atmosférickým prostředím, a přesně to jsem dostala. Velké plus dávám čtivosti – děj odsýpá, žádná hluchá místa, a i když téma „odříznuté společnosti“ není nijak originální, autorka ho dokázala podat tak, že jsem se nenudila a chtěla vědět, jak to dopadne. Knihu jsem zvládla za den. Pokud máte rádi pomalejší, postupně gradující příběhy, nejspíš nebudete zklamaní. Jen se na tuhle atmosférickou jednohubku musíte správně naladit.