Recenze na knihu
Zahrada za soumraku Sara Nisha Adams

Společenský román z Londýna. Rozmanitá etnika a společenské postoje. Jedna zahrada a sousedská komunita. Znepřátelení sousedé. Zahrada, která může zachránit všechny. 2 dějové linky. Krásné myšlenky a rodinné příběhy. Pokud máte rádi tyto romány ze života a o životě, budete knihu milovat. Nemám, co bych ji vytkla, a určitě ji budu doporučovat. Jsme v Londýně, 2 domky, 1 společná zahrada, 2 časové linky a 4 hlavní postavy. V současnosti máme 2 znepřátelené sousedy, Winstona a Bernice, které spojuje společná zahrada. Winston prochází existenciální krizí, neklape mu to ve vztahu a tak se rozhodne, že se bude odreagovávat péčí o zanedbanou zahradu, která patří k jeho domu. Sousedka Bernice se přistěhovala se svým synem a ráda by klidný a bezpečný domov pro svého syna, ale Winston ji svou přítomností dráždí. Nemají se rádi. V minulosti zde bydlela Alma a Maya se svou rodinou a o zahradu se staraly spolu. Byla to sousedská zahrada, na které se všichni scházeli, a spolu se o ni starali. Winston a Bernice začnou dostávat tajemné dopisy s informacemi o zahradě z minulosti. Kdo jim je posílá, a co jimi zamýšlí?

Silný príbeh dvoch generácií susedov. Maya a Prem sa presťahujú do Londýna, dúfajúc v lepší život. Zažijú rasizmus aj vykorisťovanie, no hlavne nájdu novú rodinu. O nejaký čas neskôr žijú v tých istých domoch znesvárení susedia. Starostlivosť o spoločnú záhradu im pomôže zahojiť rany a nájsť cestu ku šťastiu. Tento román bol tak nádherne hrejivý a dojímavý, že ho radím medzi najlepšie knihy, čo som kedy čítala. Príbeh je rozdelený na dve dejové línie. Maya sa stretáva so silným rasizmom, ktorý v Británii vládol v 70. rokoch, ale kniha nie je primárne o rasovej neznášanlivosti. Je to kulisa, na ktorej autorka stavia hlavný príbeh a zapracovala ju výborne. Veľmi sa mi páčilo, ako sa Maya otvárala susedom a aké puto sa vytvorilo medzi jej rodinou a staršou susedou Almou. V príbehu sledujeme, aká pevná dokáže byť susedská komunita, keď je budovaná s láskou a rešpektom. Okrem toho tu nájdeme tému osamelosti a vážnych zdravotných komplikácií. Nebolo to preto jednoduché čítanie. Postavy som si zamilovala a ťažšie okamihy ich života som čítala so slzami v očiach. Druhá línia – o Winstonovi a Bernice – ma bavila o trošičku viac. Nastavuje jemne vyčítavé zrkadlo – autorka nás upozorňuje na to, ako hlúpo môžeme prísť o skvelých ľudí a zbytočne si skomplikovať život len preto, že na niekoho hodíme náš hnev, frustráciu a nespokojnosť, hoci za to nemôže. Celou knihou sa vinie tichý odkaz: buďme k sebe milí a rešpektujme sa. A hlavne spolu komunikujme. Poslednú tretinu knihy som mala neustále slzy v očiach. Autorka postavy napísala bravúrne. Bolo to krásne, ako sa ľudia dlhé roky priatelili a čo jeden pre druhého dokázali spraviť, pričom to ovplyvnilo to aj budúce generácie. Zahrada za soumraku je úžasná kniha o tom, ako sa vďaka drobnostiam dokáže medzi ľuďmi vytvoriť silné puto. Je to kniha plná radosti zo života, hoci tu nájdeme aj smútok a bolesť. Nazvala by som ju oslavou priateľstva a rodiny, ktorá nemusí byť vždy pokrvná. Milovala som jej pokojnú atmosféru a tichú prítomnosť rastlín. Odporúčam každému, kto hľadá silný príbeh z každodenného života. Nachystajte si aj balíček vreckoviek – pravdepodobne sa vám zídu. Vhodné aj pre mladších čitateľov (YA).

Opravdu moc pěkná kniha. Příjemné prolínání minulosti s přítomností. Přečetla jsem ji skoro hned.

Ze začátku jsem nevěděla, co od knihy očekávat, ale hned po přečtení prvních pár stránek mě absolutně pohltila. Úžasný příběh, který mě často nutil se usmívat, ale na druhou stranu jsem nejednou musela zamáčknout slzu. Naprosto doporučuji.

I článek o hubení krtonožek v časopise Zahrádkář by byl zábavnějším počtením, než tahle kniha. 400 stran o sázení cibulek a okopávání záhonků. :-( Jen hezká obálka a uvnitř nic...

Super

Od autorky už jsem četla nádhernou knihu Knihovna malých zázraků. Tato se jí svým způsobem trochu podobá, ale zároveň je jiná... Prolínají se tu dvě dějové linie: Jedna začíná cca rokem 1972, druhá v září 2018. V závěru se obě linie spojí v jednu jedinou, a to v létě 2019. Není to žádný akční příběh... Prostě jen poklidné vyprávění se spoustou prostoru k přemýšlení a na konci i k dojetí nad tím, co vše může pro několik generací znamenat jedna jediná zahrada... Příběh dvou sousedících domů, k nimž patří zmíněná společná zahrada. Tu starší dějovou linku představuje Maya s rodinou, její kamarádka ze sousedního domu Alma a jejich sousedé a přátelé. Novodobou linku zase zastupuje mladý muž Winston s partnerem Lewisem a jejich sousedka: rozvedená Bernice s malým synem Sebastianem. Je zajímavé, že aktéři obou linií sdílejí určitou paralelu. Stejně tak třeba Winston a Bernice řeší tak trochu podobné soukromé problémy. Ti dva, Winston s Bernice, si po zabydlení se Bernice v protější domě, vůbec nepadnou do noty. Dalo by se říct, že spolu vedou boj, kdo z koho... Ona (jak už jsem zmínila) je rozvedená a jemu se vztah s partnerem také nějak dostal na slepou kolej. A pak jim oběma začnou do schránky chodit obálky plné fotek a článků o tom, jak kdysi jejich společná zahrada byla krásná a žila... Ani jeden netuší, že ten druhý dostává stejnou nevyžádanou poštu, ani kdo ji vlastně doručuje. Ale stane se zázrak: pozvolna je spojí práce na obnově zahrady. Stanou se z nich přátelé. kteří si mohou jeden druhému "vylít srdce" a třeba si i vzájemně poradit s některými problémy v soukromí. Starší dějová linka zase nabízí pohled na to, jak vzniklo a vyvíjelo se přátelství Mayi a Almy, prožít s nimi kus jejich života, který se točí kolem zahrady a party přátel. Obě linky mají několik osob společných, během čtení do sebe zapadne vše tak, aby měl čtenář kompletní přehled o tom, co se vlastně vše v rozmezí 1972 až 2019 událo. Jak píši: toto není kniha, kde byste měli hledat nějaké nečekané zvraty nebo adrenalinové zážitky... Toto je kniha pro příjemný zážitek a pro zamyšlení se nad tím, co život může přinést a jak zajímavě může být provázána minulost a současnost. A stalo se vám někdy, že během čtení narazíte na název a popis (chuti, vůně...) nějakého pokrmu a prostě si ho jdete "vygooglit"? No, tak tady se mi to stalo hned několikrát...

Moc milý příběh o historii a osudu jedné zahrady a lidí, kteří se o ni starali.

Mám ráda příběhy, které ubíhají jako život sám. Někdy skáčou o překot a jindy plynou pomalu a líně, jako med ze sklenice. Ale vždycky miluju všechny ty přirozené a často neuvěřitelné meandry řeky života, která se řídí příslovím: Netlač řeku, teče sama. A tahle kniha přesně taková je. Je o dobrých koncích, loučení a opouštění starého, aby přišlo to nové. Ale hlavně je o komunitě. Lidech, jejich příbězích v čase, který se všechen protíná mezi záhony plnými bylinek , zeleniny a květin, vzpomínek, radostí i méně šťastných okamžiků, které ale k životu také nevyhnutelně patří.Tahle zahrada je prostě kouzelná. Žije a odpočívá, má svůj vlastní život a příběh. Okouzlí vás!