Recenze na knihu
Endymion. The Hyperion Cantos Dan Simmons

Upřímně jsem se po Pádu Hyperionu, který mě až tolik neuchvátil, docela obával jak tohle dopadne. A dopadlo to nadmíru dobře, jsem z Endymionu nadšený. Sice mě neodpálil tolik, jako první Hyperion, ale stále jde o velmi kvalitní dílo. Co se mi líbilo jednoznačně nejvíc bylo celkové tempo vyprávění, které se autorovi povedlo držet velmi vysoko po celou dobu knihy. Oproti předchozím dílům série je Endymion jednoznačně akčnější a dobrodružnější, což mi také padlo do noty. I s postavami jsem se sžil a prožíval to s nimi a to nejen s těmi na voru, ale i s vyslanci Paxu. Osobním favoritem byl asi de Soya, ale ani Raul s Aeneou nezůstali moc pozadu. Střídání pohledů bylo velmi dobře zpracováno a bavilo mě, těšil jsem se na obě POV prakticky stejně, což se nestává často. Jak přibylo akce, tak mírně ubylo filozofických témat. To mi úplně nevadilo, ale možná by úbytek nemusel být tak velký. Naštěstí to Pax a jeho ambice a metody do značné míry kompenzovaly. Je také pravdou, že mi docela trvalo zvyknout si na odlišné styly, kterými byly psané jednotlivé pohledy a asi by mi více seděl jednotný styl v celém příběhu. Občas se stalo, že kvůli dvojímu pohledu na stejnou scénu byla některá kapitola částečně spoilerovaná. Tomu se mohl autor trochu více vyvarovat. Parádní kniha nabitá dobrodružstvím na různých planetách, šílenými honičkami i nepravděpodobnými setkáními. Nějaký děj ve vyšším tempu, který tak zoufale chyběl předchozí knize je tady zpracovaný naprosto luxusně. Přestože kniha pár much má, tak mě bavila skvěle a zasluhuje, ač s odřenýma ušima, plný počet.

Další pokračování Kantosu Hyperionu. Opět zaujali hlavní postavy (v čele s Raulem a otcem kapitánem de Soyou), stejně jako vize budoucnosti, kde je lidstvo pod nadvládou církve a jejích nesvatých praktik.