Recenze na knihu
Poslední kluk Sarina Bowen

Tak na tohle jsem čekala dlouho a opět nezklamalo po předchozích dvou dílech jsem byla jak na trní, jak to s trenérem Clayem vlastně dopadne a vážně přišla super pecka miluju příběhy od této autorky a tento příběh byl opět fantastickej

Pěkné zakončení série.

Mám ráda příběhy o druhých šancích a tenhle mi připomněl, proč mají v mém srdci tak pevné místo. Je to emotivní, něžné, místy bolestivé, ale hlavně krásně lidské vyprávění o dvou mužích, kterým osud po patnácti letech nadělí ještě jednu příležitost napravit to, co kdysi pokazili. Způsob, jakým se jejich cesty znovu zkřížily, mě neskutečně bavil. Jethro rozhodně nemá svůj den, když zjistí, že byl vyměněn do týmu, který trénuje právě Clay, jeho bývalý spoluhráč, spolubydlící a také muž, na kterého nikdy tak úplně nezapomněl. A věřte mi, že trapnosti, nevyřčených slov a starých křivd je mezi nimi víc než dost. Nejvíc jsem si užívala jejich vztah. Přátelství, které kdysi přerostlo v něco víc, bylo cítit z každé stránky. I po letech se znají lépe než kdokoliv jiný, pamatují si drobnosti, vědí, co toho druhého potěší a právě díky tomu jejich příběh působí tak přirozeně a uvěřitelně. Clay i Jethro už nejsou kluci, kteří tehdy udělali několik špatných rozhodnutí. Jsou starší, zkušenější a život je naučil dívat se na věci jinak. O to krásnější bylo sledovat, jak si k sobě znovu hledají cestu, učí se odpouštět a pomalu bourají zdi, které mezi nimi vyrostly. Kniha není jen o romantice. Jethro řeší složité rodinné problémy, Clay tlak spojený s trenérskou pozicí a oba nesou na bedrech víc, než by se na první pohled zdálo. Díky tomu má příběh i velkou emocionální hloubku. Tohle je přesně ten typ knihy, který vás zahřeje u srdce. Příběh o ztracené lásce, druhých šancích a o tom, že někdy stačí jediné setkání, aby člověk zjistil, že na některé lidi nikdy nezapomněl. A já si čtení opravdu moc užila.