Recenze na knihu
Ohrožený kruh Adam Chromý

Všechno nejde vysvětlit matematikou. I když matika a fyzika mají svou logiku. Desetiletý Dominik by si rád vypočítal, proč zrovna jeho táta Luboš umřel. Počítá všechno, jak dlouho bude truchlit on, sestra Ema nebo maminka Marie? Jemu čísla pomáhají a také učitel Viktor, který ho připravuje na matematickou olympiádu. Emě je 6 let a smrt nechápe jako něco trvalého. Pomáhá jí kniha s pohádkou o ztracené rukavici, kterou četla s tatínkem. Střídá se vyprávění Dominika a Marie. Tolik věcí, které každého provází po ztrátě blízké osoby. Poslední slova, nevyřčené věty nebo poslední poslaná sms… nic už nejde vrátit. Z té atmosféry mě mrazilo. Marie se musí vyrovnat se spoustou věcí. Nejde jen o samotnou ztrátu, ale o to, že musí dětem nahradit tátu, o vše se postarat, zaplatit hypotéku..a aby toho nebylo málo, také se vyrovnat s příbuznými. Všichni to s ní myslí dobře, chtějí pomoct, ale je jich v domě už nějak moooc. Vymezit si své soukromí aniž by někoho urazila nebo ublížila, chce velkou dávku odvahy. Sestra, máma, babičky, děda, strejda..její i Lubošova rodina jí jsou na blízku. A věty, které se říkají, při pohřbu, po smrti, o zemřelém, ale i když mohou mít kousek pravdy, v té době je lepší upřímné objetí beze slov. Bravurně vystihnuté pocity různých lidí při setkání se smrtí. Na knihu budu dlouho myslet.