Recenze na knihu
Modrá Maja Lunde

Nejlepší spisovatelka současnosti. Zpracovává témata, která ovlivní náš svět a změní ho k nepoznání. Kombinuje sci-fi prvky a současný svět. Je to čtivé a podmanivé. Maja je literární hvězdou, kterou si 21. století zaslouží. Je to literární bohyně.

Kniha se mi velice dobře četla, stejně jako kniha"Historie včel".

Ach bože, tohle bylo radost číst! Skvělá kniha, která Vás donutí se nad dnešním světem zamyslet.

Nový román Majy Lunde se mi moc líbil, nejen pro dva napínavé, a i přec odlišné příběhy, ale hlavně svým tématem věnující se vodě. Autorka tak dává podnět k zamyšlení nad několika otázkami i nad tím co dělat, abychom si vodu uchránili i pro další generace, a co všechno by se mohlo stát, kdyby nebyla. Díky tomuto děsivému varování bychom se měli všichni nad sebou zamyslet a vážit si všeho, co nám příroda nabízí a dává, a ne ji bezmyšlenkovitě jen rabovat. V knize čtenář nalezne rozsáhlé popisy prostředí, ale i jednotlivých situací, díky kterým blíže nahlídne do jednotlivých lidských osudů hrdinů této knihy. Velmi zajímavým způsobem autorka popsala zápas lodi na moři v obrovské vichřici, jež svým způsobem symbolizovala i neustálý životní boj hlavní hrdinky, kdy po velkém a náročném bojí přichází vytoužené bezvětří, a to i na sklonku života. Modrá je napsaná velmi poutavě a každého čtenáře hned vtáhne do děje. Jednotlivé kapitoly jsou přehledně odděleny nadepsáním David nebo Signe, a pravidelně se střídají. Takže hned víte, zda se nacházíte v roce 2017 nebo v roce 2041. Možná mě malinko zklamal závěr životního příběhu Davida, kde se můžeme jen domnívat, jak nakonec osudy jeho a Lou dopadly a doufat, že došlo k naplnění jejich snů... Každopádně by si tuto knihu měl přečíst každý, kdo miluje skvěle propracované příběhy, nadčasové téma a komu není lhostejný osud budoucích generací....

Žádná akce, žádná krev... Ta kniha nebyla o ničem? Ta kniha byla o všem....💙 Střídají se zde příběhy dvou hlavních postav, Signe a Davida. Signe je skoro sedmdesátiletá námořnice a žije v roce 2017, kdy je ještě pitné vody dá se říct dostatek, ale lidé si jí neváží. A proto se vydává se svým podivným nákladem přes oceán, aby se dostala k muži, kterého kdysi milovala, který ji ale svými činy zradil. David je mladý, pětadvacetiletý otec, který žije v roce 2041 a prchá se svoji malou dcerkou napříč vyprahlou jižní Evropou, a hledá místo kde se usídlit - voda všude dochází závratným tempem... Tahle kniha mě opravdu vtáhla do děje hned od prvních stran a nepustila až do konce.. Potřebovala jsem vědět co bude dál, jestli Signe splní svoji "misi" a jestli David najde útočiště pro sebe a svoji dcerku a jestli najde zbytek své rodiny. Ikdyž jsem čekala něco malinko jiného, tak nejsem vůbec zklamaná. Kniha je opravdu skvěle a čtivě napsána a je hodně k zamyšlení, jak se chováme k přírodě a jak nakládáme s vodou. Vůbec jsem nečekala že mě bude tak moc bavit a autorčina Historie včel je prý ještě o něco lepší - takže tu musím mít taky!!

doporučuji tuto knihu. Někdo se zamyslí, někdo u ní třeba otevře oči. Určitě tato kniha stojí za to.

Dusivou atmosférou nabitý příběh, který, ač napsán jako dystopie, není tak dalekou budoucností,pokud lidstvo nezačne myslet. Ale ne na sebe...

Výborná knížka, kterou jsem přečetla během pár dní. Úžasný, poutavý příběh, který upozorňuje na aktuální globální environmentální hrozby prostřednictvím dvou strhujících příběhů odehravajících se ve dvou časových rovinách.

Hodně silný oříšek, chvílemi jsem si přála ať už je konec … je to určitě velice zajímavé téma k zamyšlení a představa toho pekla je šílená !!!

Četla jsem na jeden zátah, sympatičtí hrdinové a aktuální téma. Je dobře, že si člověk připomene, co se kolem děje a jak by to mohlo třeba jednou vypadat.

Knížka se skvěle četla. Knížka, která vyvolává směsici pocitů. Od strachu z budoucnosti až po naději.

Krásný příběh, s hrozivou vidinou budoucnosti, přesto nadějí pro hlavní postavy

Mám ráda knihy, které se věnují důležitým globálním tématům. A téma sucha a nedostatku vody je čím dál přítomnější i v našich dnešních životech. Kniha spojuje dva příběhy, jeden ze současnosti se věnuje staré ženě a jejímu úsilí o záchranu vodopádů (vody) a druhý z budoucnosti sleduje příběh mladého otce a jeho dcery, kteří utíkají před suchem. Kapitoly jsou krátké, příběhy od sebe oddělné, kniha se čte dobře. Přesto mě ale příběh občas trochu nudil, zvlášť popisy dlouhé plavby po moři (námořní romány by asi nebyly nic pro mě). Ale jako varování společnosti a zamyšlení se nad důležitými otázkami knihu určitě doporučuji přečíst. Kniha nám neříká, co máme dělat, jen nás skrze příběh nutí k zamyšlení. Co bychom dělali my v těch situacích? Co je správné rozhodnutí? A nezbývá než doufat, že naše budoucnost bude veselejší. A nejlépe se o to přičinit.