Snílci

Strašně se to táhlo, vůbec jsem se nemohla začíst. Všechny postavy až asi na dvě mi přišly takový nemastný neslaný. Děj se vůbec nikam neposouval. No prostě hrozný!

Snílci nám velmi citlivě dokáží připomenout nedávná nařízení kvůli koronavirové pandemii – nechybí zákazy, izolace nemocných, roušky a ochranné obleky, karanténa, zásahy armády... Samotná kniha se ale nevěnuje ani tak samotné nemoci či jejímu původu, využívá ji spíše jakožto hybatele děje. Autorka se mnohem více zaměřuje na prožívání jednotlivých postav. Vzniká tak zajímavá směsice thrilleru a psychologického románu. I když mi v závěru chybělo více vysvětlení, jako celek se kniha čte velmi dobře. I díky krátkým kapitolám a střídání jednotlivých postav. Ze začátku je potřeba si zvyknout na zvláštní styl vyprávění s minimem dialogů, ale mě se líbilo :)

Začátek knihy byl velice zvláštní, a to především autorčiným stylem vyprávění. Měla jsem při něm pocit, jako kdyby děj popisoval neznámý vypravěč retrospektivně, který se o konkrétních postavách a situacích dozvěděl od třetí osoby. Lépe to neumím popsat. Později si na toto vyprávění zvyknete a vezmete jej za své. Jedná se o znepokojivé čtení, které vám může způsobit, jak tvrdí na obálce, nespavost. Nad dějem budete určitě nějakou dobu přemýšlet. </p> V závěru vás může zklamat, že se nedozvíte to nejdůležitější, to, na co jste celou dobu čekali. Konec sice odkryje realitu od snění, ale způsobem, který nejspíš nebudete vůbec čekat. Na konci budete mít víc otázek než odpovědí, což bylo nejspíš úmyslem autorky. Padne na vás smutek a pocit prázdnoty, počítejte i se vztekem.

Knihu jsem četl jedním dechem – je zajímavou náhodou, že takové téma se objevilo právě teď :) V příběhu se dynamicky střídají osudy několika hrdinů a vyprávění se rychle posouvá. Není však do posledního momentu jasné, k jakému – pokud vůbec nějakému - řešení katastrofa spěje. Skvělé čtení, při kterém jsem se těšil na každou stránku!

Nějak mě ta kniha nenadchla, byl hrozně dlouhý začátek, než se to rozjelo...