Pššt! Nahlédněte do Svěrákova království, ve kterém se nesmí mluvit nahlas!

Martina Krausová 10. července 2017

Pššt! Nahlédněte do Svěrákova království, ve kterém se nesmí mluvit nahlas! - titulní obrázek

Ale ne, nebojte se číst nahlas! Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák v šedesátých letech jako rozhlasovou pohádku. Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí. Nyní se do ní můžeme začíst beztrestně.

Na víkend je občas potřeba něco jednoduchého a oddechového. Já si nejraději sednu k nějakému filmu nebo seriálu a pokud víkend trávíme s rodiči, nejradši si s mamkou pouštíme Cimrmanovské divadelní hry. Skvělá ukázka českého humoru a ohebnosti českého jazyka. Dnes mám pro vás mini recenzi na knihu jednoho z Cimrmanů, Zdeňka Svěráka. Jestli ho máte rádi, jako já, čtěte dál!

Tiché šlapací království

Zdeněk Svěrák

4.4 z 5 hvězdiček
kniha
Nebojte se číst nahlas!Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák v šedesátých letech jako rozhlasovou pohádku. Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí. Její obsah totiž až příliš připomínal situaci v tehdejším...

160 Kč

Běžně 179 Kč
Do košíku

Uložit do seznamu

Když se mi do ruky dostala tato mini knížečka, jasně jsem věděla, že bude do hodiny přečtená. Pohádka Tiché šlapací království, je psána jako rozhlasová pohádka Zdeňkem Svěrákem v 60. letech, kdy televize ještě nepanovala světu tolik, jako tomu je dnes. Nicméně její děj, zdá se, nelahodil uchu normalizátorům, proto ji v 68. roce zakázali - nejspíš jim atmosféra onoho království až příliš nápadně připomínala Československo.

Proč? V tomto království se totiž nesmělo mluvit nahlas, ba ani vydávat jakkoliv hlasité zvuky. Pokud jste tento zákaz porušili, zajistilo vám to "letenku" přímo do královského vězení. V tomto království, kde nesměly jezdit ani auta, ale všechno bylo šlapací, vládl král Tichošlap IV. a měl dceru, princeznu Bohunku. Král nesnášel hluk a měl rád známky, na kterých byl on sám.

V pohádce se dočkáme lásky, ponaučení i lehkého humoru. Kniha není jen pro děti - jak je u Svěráka známo, pracuje s jazykem tak dobře, že si v jeho hrách i pohádkách přijdou na své i dospělí. Kniha příliš nevykresluje postavy, přeci jen je to stavěné jako rozhlasová pohádka a byl omezený čas, a tak není třeba jej ztrácet na to, jak dlouhé měla princezna vlasy nebo v jakém znamení se snad narodila.

V celé pohádce je 11 postav, včetně těch ženských. V knize najdeme i několik písní, vystihující určité situace děje, což mi přijde jako zajímavé oživení. Celý příběh vypráví reportér Ludvík Šňůra.

Kniha je vskutku maličká, má staře vyhlížející, až tradiční, typ pevné vazby a jednoduchým vzhledem, celá doplněná o jedinou ilustraci v podobě reportérského mikrofonu. Na pouhých 63 stránkách je vykreslen příběh plný klasického humoru, který jsem sice už několikrát zmínila, ale nemůžu si pomoct - je to jedno z mých guilty pleasures (= pro starší generaci: provinilé potěšení - máme to rádi, ale skrýváme to, či se za to stydíme).

Knížečka je celkově milá, dovedu si představit, že takovou pohádku hrajeme s dramatickým kroužkem.

Mé hodnocení je 7/10!