RECENZE: Místodržící - Démoni, magie a Poláci v obležení

Vyšly z oparu bílého jako mléko a stanuly naproti vojákům. Nahé a nelidsky krásné, obklopené aurou cizosti a hrozby...

Démoni, magie a Poláci v obležení

Velká válka je v plném proudu a zdá se, že Polsko nedojde klidu. Němci vytlačili ruské okupanty z Varšavy, aby ji začali sami okupovat. Mistr alchymik Rudnicki se válečné vřavě snaží vyhýbat, ale je to nad jeho síly. Je mu dopřána chvíle klidu, aby byl vzápětí povolán k důležitému úkolu. Musí se vydat do ruské říše a pokusit se zachránit život carova jediného syna. Pokud selže, pak zcela jistě zemře, a kdyby náhodou uspěl, zabijí ho asi tak jako tak. Někdy je ten život vážně na pendrek. A aby těch špatných zpráv nebylo málo, mocné bytosti enklávy se chystají navštívit náš svět a rozpoutat peklo.

První a druhý díl

Kouzelná recenze gospodina Jirky

Prapodivná polská, fantasy pecka je zpět a já jsem dostal za úkol se jí podívat na zoubek. Než začnu rozdávat moudra, sluší se pozdravit naši posilu Janču, která se pokusila o konfiskaci tohoto románu pro sebe, ale její šance byly bohužel zmařeny. Kostky byly vrženy a teď se pojďme konečně věnovat nějakému tomu recenzování.

Stejně jako u prvního dílu série (Adept), i zde se autor drží reálií Světové války v kombinaci se zvláštním světem magie, a opět to jde, až překvapivě skvěle, dohromady. Je o mně známo, že se fantasy žánru většinou vyhýbám jako čert kříži, ale tato série se stala výjimkou potvrzující pravidlo, bylo to zkrátka až příliš lákavé na to, abych dokázal odolat. Pokud se rozhodnete následovat mého příkladu, pak při útoku na vaše nejbližší knihkupectví nezapomeňte přihodit k nákupu i Adepta a začněte hezky od začátku. Autor totiž neznalost neodpouští.

Zadní obálka knihy Místodržící

Rudnicki věděl, že nepatří do světa, kde se jediné nebezpečí skrývá v pohádkách vyprávěných na dobrou noc. Tuto noc mu měla dělat společnost chladná ocel a čas do rána budou odpočítávat kroky hlídky...

Závěrečné postřehy z enklávy

Máte chuť na trochu kritiky? Tak dobře. Adept měl něco, co už mít Místodržící nemůže – moment překvapení. V prvním díle jsem se brodil až po uši v záhadných pravidlech magie, a byl jsem jako na trní pokaždé, když se autor rozhodl poodhalit, co skrývají démonické enklávy. Netvrdím, že druhý díl byl horší, ale určitě na mě působil méně šokujícím dojmem, protože jsem již zkrátka věděl, do čeho jdu.

Je zde ale jedna těžkotonážní zbraň, která mi vykouzlila na tváři široký rohlík – hlavní hrdina či spíše hrdinové. Opět zde bez chybičky fungovala chemie mezi postavou Rudnického a Samarina. Zas a znovu jsem se musel podivovat nad tím, jak mě baví Rudnicki se svými kousavými poznámkami a nevrlými náladami, to zkrátka autorovi šlo na jedničku, a i když jsem byl rád ve světě, který vytvořil, mnohem raději jsem trávil čas po boku mistra alchymika a užíval si snad každý jeho monolog. Bude se mi po vás stýskat, Olafe Arnoldoviči.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 80 %