Kořeny jabloní

Magdalena vzpomíná na svůj život. Tělo ji zrazuje, tak se vrací do mládí, do 50. let, která u nás nebyla snadná. Pak tu máme Lenku. Mladou ženu, která začíná znovu od začátku. Jak se ty dvě dají dohromady? Co je spojí? Tohle, že byla prvotina? To je dokonalá kniha. Nádherně napsaná. Text jsem si neskutečně užívala, doslova pohlazení po duši. A ten příběh? Zajímavý a poutavý, že se od něj nedalo odtrhnout. Je to příběh o životě, o stárnutí a stáří, o smrti, o samotě, přátelství i svobodě. Je toho tu tolik. Spousta témat, skvěle zpracované. Napsané tak, že se vás to dotkne. Je to krásné i smutné, milé i dojemné, úsměvné i bolavé. Při čtení se ve mně vystřídala celá škála emocí. A emoce, to je to, co od knih očekávám. Postupně v knize odhalujeme tajemství z minulosti. Je skvěle dávkováno, čtenář pomalu odhaluje to, čím si v minulosti Magdalena prošla a čím dál víc tak chápe její chování. Nechybí tu ani láska ke knihám, psaní a příběhům. Prostě tohle je kniha, kterou vážně chcete číst.

4,5* Knížka ve mně zanechala silný dojem. Příběh se četl velmi dobře hlavně díky krátkým kapitolám, které se pravidelně střídaly z pohledu obou hlavních postav - Magdalény a Lenky. Tento způsob vyprávění mi opravdu sedl, protože děj měl příjemné tempo a zároveň jsem měla možnost nahlédnout do myšlenek obou žen. Autorka dokázala vytvořit atmosféru, která mě přiměla číst dál, a postupně odhalovala jednotlivé střípky příběhu tak, abych si mohla skládat vlastní obraz o tom, co se vlastně stalo. Jediné malinké mínus pro mě představuje závěr. Myslím si, že jsem pochopila, co autorka chtěla sdělit, ale právě u tohoto příběhu bych ocenila o něco jasnější a doslovnější vysvětlení. Potřebovala bych, aby některé věci byly řečené trochu víc „jasně a nahlas“. Otevřenější konec mi většinou nevadí, ale tady bych uvítala větší uzavřenost. I přes tuto drobnou výtku jsem si čtení užila a knihu bych rozhodně doporučila těm, kteří mají rádi citlivě napsané příběhy s postupně odhalovanými souvislostmi.