Pouštní princ

Sága soumraku by měla volně navazovat na Démonskou sérii, dá se nicméně číst i samostatně bez znalosti předchozí série (to můžu skutečně potvrdit, stojím čtenářsky právě v této pozici). Příběh plný nebezpečí, intrik, mocenských her a rolí, jimž byly postavy předurčeny, aniž by s tím mohly mnoho udělat; kniha přináší příběh vyprávěný z pohledu dvou postav, z nichž každá je ve zcela odlišné situaci a postavení. Třebaže hlavním hrdinům je kolem 15 let, nenechte se tím zmýlit; rozhodně se nejedná o žádnou YA, Pouštní princ je pořádně temná a drsná fantasy, která nenechá vydechnout ani čtenáře, ani postavy, a to na celých skoro 650 stranách velkého dobrodružství, které se rozehrálo ještě před tím, než mohli vypravěči přijít na scénu. V příběhu je mnoho (předpokládám) drobných odkazů na Démonskou sérii, ale z pozice její neznalosti to v rámci worldbuildingu funguje jako náznakové mapování minulosti světa, která je už stanovená, zároveň ale stále ovlivňuje aktuální dění, čímž vzniká hloubka světa a jeho pojetí. Svět je hodně promyšlený, možná trochu až komplikovaný: orientaci určitě usnadní přítomnost mapy na začátku knihy a slovníček nejen pojmů na jejím konci, dá se ale číst i bez listování je slovníku, různé pojmy a specifické výrazy si vcelku rychle osvojíte (pokud Démonskou sérii znáte, určitě mrkněte na předmluvu). V příběhu se pořád něco děje, vlastně se na chvíli nezastaví, zároveň ale nepůsobí přehlceně, klade otázky osobní, po vlastní identitě, ale také globální, pracuje se stupňováním napětí a proměnou a vývojem. Přemýšlím, kolik znám fantasy z takto nehostinného a pouštního prostředí, a nenapadá mě asi jediná, ve které by bylo takto dominantní. Zároveň to prohlubuje nehostinnost celého světa, a tím i nebezpečí a útrapy, s nimiž se postavy musejí potýkat. A že postavy rozhodně nejsou dokonalé, dělají chyby, za které musejí nést zodpovědnost a hlavně následky, které bývají tvrdé, kruté a nemilosrdné. Nezřídka pod vlivem velkých mocenských her a intrikaření, které tuto šachovnici dělá ještě nebezpečnější. Knihou ve velkém také rezonují aktuální společenská témata: (ne)rovnost mužů a žen, práva sociálního postavení, předurčení a možnosti výstupu z toho, o čem rozhodli jiní; také ale genderová identita, stejnopohlavní vztahy a vůbec celkově otázka prvních vztahů vůbec a nejistot, které mohou okolnosti prohlubovat. Musím říct, že toto téma je zpracované tak, že se do příběhu dost hodí, nepůsobí rušivě a příběh těmto oblastem neustupuje. Jen v jedné části vztahová otázka začala přebírat hlavní iniciativu, to jsem docela strnula a začala se bát, jak moc velký dopad to bude mít na směřování příběhu; tahle jediná část knihy, kdy příběh ustoupil jiné dominanci, je ovšem jediný menší škraloup, který jsem na knize a příběhu cítila. Konec? Je to přesně ten typ otevřeného konce, který mám ráda, kdy hlavní děj je uzavřený, ale kolen zůstávají otázky a záležitosti, které nabízejí prostor pro další směřování. Rozhodně vím, že mě budou zajímat nejen další díky Ságy soumraku, ale taky celá předchozí Démonská série; kniha mi neuvěřitelně sedla a chci z tohoto příběhu a světa poznat víc.