Prolhaný život dospělých

Ok

Opět skvělá knížka, čte se výborně, i když série Geniální přítelkyně se mi líbila víc.

Opět další perla nalezená mezi nově vydanými knihami.

Ferrante vyniká svým literálním stylem s dobře vyváženým syntaxem a přesností popisu. Její próza fascinuje upřímnou výpovědí s absolutní nepodlézavostí čtenáři či kritikům. Erudovaná, vášnivá, sarkastická, pravdivá. Takový je i příběh dospívající dívky z intelektuální neapolské rodiny, která postupně odhaluje pravdu o životě a minulosti své rodiny.

Otec dvanáctileté Giovanny jednou prohlásil, že je ošklivá a začíná se podobat tetě Vittorii. Tato věta nastartovala jiné smýšlení mladé Giovanny a hlavně pátrání po tom, kdo je ta záhadná teta a proč se nikdy neviděla s otcovou rodinou. Příběh o tom, jak může být svět dospělých komplikovaný, plný lží a jak se s tím má vypořádat mozek dívky v pubertě. Knížka je to neskutečně čtivá, je to psáno s lehkostí a samozřejmostí, okamžitě mě to zaneslo do příběhu a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. To, jak byl popsán pohled do mysli třináctileté slečny, mě moc bavilo. Ale i to, jak na rodinné tajemství nahlíží různí lidé a každý to vidí jinak. Je zde ukázána Itálie. Při čtení jsem si hledala v mapě Neapol, jednotlivá místa a ulice. Italská nátura je zde také dobře vylíčena, jejich temperament i výbušnost. Tetu Vittorii mám doteď před očima. Nečekejte však žádnou velkou akci, ač se v knížce pořád něco děje, ale spíše myšlenkové pochody a přemítání nad životem dospělých. I přesto to má určitý spád a nutí Vás to číst dál. Z knížky mě více bavila první polovina, v té druhé, jak Giovanna rostla a dospívala, mi to přišlo více zdlouhavější a už mě to tolik nepohltilo. Ale když to vezmu jako celek, tak jsem si knížku moc užila.