Rány

Hodnocení 4,5 Kniha Rány je volným pokračováním úspěšné novely Vrány. Zatímco první díl se soustředil na příběh z pohledu dvanáctileté Báry, Rány nám přináší pohled mladší sestry Katky. Katka byla v první knize popisovaná jako ta dokonalá, upřednostňovaná, poslušná, pořádná. Naproti tomu Bára dělala všechno špatně, neposlouchala a hlavně ta její výtvarka, která způsobuje určité problémy i v této knize. Když se tam totiž Katka zajde podívat, tak vidí, že tam může svobodně dýchat a dělat to, co zrovna chce, i když to třeba není dokonalé. Je to pro ní šok, když ví, že doma jí čeká jenom narcistická, toxická matka, která na ni kydá svoje dospělé problémy a citově ji vydírá, a Katka má pocit, že se dusí a vůbec netuší, co dělat :-( Musím říct, že číst tyto pasáže pro mě bylo strašně náročné. To, do jakých rolí matka zbývající členy rodiny stavěla, jak se všemi manipulovala a samozřejmě ona byla největší chudinka, které všichni ubližují, nikdo ji nechápe, všichni se zajímají jen o Katku, ale to přece ona se nervově zhroutila, to ona potřebuje péči a aby ji všichni litovali, jak to má těžké...ach můj bože :-( Obě knihy na sebe skvěle navázaly a dokázaly vykreslit na jedné straně privilegované dítě, na té druhé toho rodinného "otloukánka", u kterého je na první dobrou vidět, že to má těžké, ale v Ránách vidíme, že ty "privilegované" děti to můžou mít těžké zase trošku jinak a díky tomu, že se většinou snaží udržet ten titul hodného dítěte, potlačují svoji osobnost a touhy a stávají se jakousi loutkou, skrze kterou si rodiče plní své představy o dokonalém dítěti. V téhle rodině je prostě všechno špatně a já si ani nechci představovat kolik dětí přesně v takových podmínkách žije dnes a denně a je mi z toho hrozně smutno :-( Každopádně jak Vrány, tak i Rány stojí 100% za pozornost, tak si je určitě přečtěte :-)

Tahle kniha mi asi způsobila větší úzkost než Vrány, přečteno za den. Vykreslení traumatu, narušených vztahu a celých pocitu a reakci zakorenenych hluboko v jednotlivých členech rodiny je neuvěřitelné.

Po tom, co zmizela z rodiny „problémová“ Bára, zůstala Katka sama. Ta hodná, ta vzorná, ta milovaná. Ale jak ustojí svou pozici, když se ocitá s rodiči sama? Pomalu se začíná rozpadat její svět, takový, jaký znala. Hledá pomoc ze začarovaného kruhu trápení. Ale může ji opravdu někdo zachránit? Když jsem dočetla knihu Vrány, jen jsem seděla, zírala na knížku, nevěřila svým očím a bylo mi neskutečně smutno a úzko. Dala jsem si jejich re-reading a mé pocity se nezměnily. Tentokrát jsem se hned po dočtením pustila do knihy Rány a mé bolavé trápení pokračovalo. Rány nás zavedou zpět do nefunkční rodiny, do míst, kde se zlo skrývá za dveřmi zdánlivě bezpečných domovů. Je nepředstavitelné, čím si někdo musí procházet, a i když je toto „jen“ kniha, tak nejhorší je si uvědomit, že se tohle skutečně děje. Jen to nevidíme. Autorka na nás naloží neskutečnou nálož bolavých emocí, kdy při čtení budete chtít pomoci, nějakým způsobem zasáhnout a ukončit trápení. Já osobně moc nemusím pokračování knih. I tady se ukázalo, že mi v pokračování chybí takový ten wau efekt. Už vím, do čeho jdu a ten prvotní a neskutečný pocit z Vrán se tu nedostavil. I tak je to výborná kniha. Rozhodně doporučuji číst oba díly postupně.

Nedá se číst na jeden zátah, je silnější a krutější než vrány

Napsaný výborně! A stejně jako kniha Vrány ve vás zanechá stopu. Smutnou, samozřejmě. A o to víc, když si uvědomíte, že tohle je realita spousty rodin...