Údolí snů

Příběh Belly, která se díky nečekanému dědictví vzepře svému bratranci Thomasovi, u kterého dosud žila. Život neměla jednoduchý, Thomas si z ní udělal v podstatě služku. A i nyní, když se na ní usmálo štěstí v podobě zděděného domu, ji bratranec nenechá na pokoji a bude se snažit dál Belle znepříjemňovat život. K létu patří romantika, a i když takovýto druh knížek obvykle moc nevyhledávám, přes prázdniny si je vždy užívám. Už podle obálky je jasné, že půjde o milý, nenáročný příběh a musím říci, že mi bylo v příběhu dobře. Pří čtení jsem měla několikrát pocit, jako kdybych se dívala na film pro pamětníky. Příběh je pomalejší, ale přesto Vás nutí číst dál, abyste věděli, jak to celé dopadne. Kniha rozhodně není špatná, ale já bych k ní měla hned několik připomínek. Kdyby autorka nenapsala, že se kniha odehrává v roce 1935, tak podle chování jednotlivých postav jsem měla při čtení pocit, že jsme se ocitli o sto let dříve. Často se zde opakovalo stále to samé. Stejné problémy, stejné věty, stejné pocity. Postavy byly jen černobílé – buď hodně špatné, nebo hodné. Bylo to celé hodně naivní. I přesto všechno musím říci, že i po dočtení jsem na Bellu myslela, zůstala mi v hlavně a příběh si mě svým způsobem získal. Toto je první díl nové série, tak pokud Vás zaujme, můžete se těšit na pokračování.

Knížka se mi líbila hlavně díky tomu, že byla oddychová a nebylo tam přišili mnoho zvratů. Jen musím vytknout konec knihy, byl velmi zrychlený a nehezký. Kniha byla kvůli tomu rozdělena na tři části. Začátek byl velmi zajímavý a klidný, střed knihy se hodně táhl a konec najednou moc urychlený. Přesto však čtenářům, kteří mají rádi oddychové knížky tuto knížku doporučuji.