Chatrč

Knihu mohu doporučit všem čtenářům s pozitivním vztahem ke křesťanství nebo všem, kteří váhají, jaký postoj k Bohu zvolit. Čtenáře přesvědčené o jiné pravdě kniha pravděpodobně nezasáhne.

Antonín Sander výše tvrdí, že knihu může doporučit těm, kteří mají pozitivní vztah ke křesťanství. To já nemám, což ale není důvodem k nízkému hodnocení této knihy. Považuji se za mysl otevřenou, která si ráda přečte o všem možném, když je to dobře napsané. Ovšem tahle kniha dobře napsaná není. Jsem zkrátka nepoučitelný a občas podlehnu mediální masáži, stejně tomu bylo u této knihy, a já již vím, že pokud má kniha na obálce napsáno, že jde o bestseller New York Times, je nutno počítat s tím, že v New York Times jsou nejspíš čtenáři bez dobrého vkusu. První čtvrtina knihy byla slušným thrillerem, jakmile však Mack potkal b(B)oha, šlo to z kopce. Netuším, jak je to možné, ale část, kde se autor potýká s božskou existencí, je, paradoxně, nejslabší částí knihy, což je špatně vzhledem k tomu, že tato část zabírá dvě třetiny knihy. Autor tu klesl k neuvěřitelně patetickým výjevům, které sepsal tak patetickým jazykem, až mi slzely oči, jak mi bylo stydno při čtení těchto pasáží. Ve třetí třetině už čtení knihy bylo tak otravnou záležitostí, že jsem Macka začal upřímně nenávidět za to, jaký je to natvrdlý blb, pročež se pro mě čtení knihy stalo utrpením. Paradoxně, když b(B)ůh zmizel ze scény, kniha zase dostala slušnou úroveň. Za sebe musím říct, že je tato kniha šitá na míru hloupému čtenáři.

Nejlepší, co z křesťanské beletrie za poslední desetiletí můžete dostat do ruky.

Příběh se mi zažral pod kůži a nedokázala jsem přestat číst. Není to zrovna milé čtení, ale rozhodně je fascinující.

Dokonalá kniha pro ty, kteří milují hluboké procitene knihy plné bolesti v duši stejně jako já, po otočení poslední stránky ve vás ještě dlouho příběh zůstane